Aru Šah a koniec času

Příběh malé Aru jsem si popravdě moc neoblíbila. Nejdříve jí četla moje sestra, která ji nedočetla. A tak jsem se rozhodla, že si jí zkusím přečíst také. A... Moc mě neoslovila. Knihu jsem nedočetla. Ke konci už mě to prostě začalo hodně nudit. Knihy o bozích celkově moc nemusím a nyní se mi to ještě víc potvrdilo. Chtěla jsem to prostě zkusit. Říkala jsem si: „Tak mě to třeba nakonec bude bavit“. Ale nebavilo... Celá kniha mi navíc připadala jako kopie Percyho Jacksona. Jediný rozdíl - hlavní postava není kluk. Ale dávám dvě a půl hvězdičky za to, že kniha byla místy i vtipná, což není každá kniha. ;) Takže knížku doporučuji fanouškům Percyho Jacksona (s tím, že se děj místy dost vlekne). Za mě však nedoporučuji. 2,5 hvězdiček.

Aru je teprve dvanáct, ale i tak za svůj život navyprávěla tolik lží, že tím nejspíš předčila leckterého dospělého. I když se nejedná tak úplně o lži, Aru si spíš jen přibarvuje pravdu, aby se nestala terčem posměchu svých spolužáků, kteří pochází z bohatých rodin. Jenže Aru nežije v luxusním domě, její máma nemá drahé auto a ani nejezdí na exotické dovolené. Ve skutečnosti žije v malém bytě vedle muzea, kde její matka pracuje. Tedy když zrovna není na nějaké vykopávce, což je v podstatě skoro pořád. Když jsou její lži odhaleny, udělá něco, před čím ji matka varovala. Pohladí lampu. A k její smůle tak probudí Spáče a ohrozí celý svět. Zároveň, ale zjistí, kým ve skutečnosti je a že je v podstatě jejím osudem svět zachránit. Ale nebude na to sama. K ruce bude mít svojí duchovní sestru a jednoho holuba, který z toho, že je novou hrdinkou dvanáctiletá dívka, rozhodně není nadšený. Kniha je napsána v er-formě, přičemž vypráví příběh Aru Šah. A rozhodně není napsaná špatně, vlastně naopak. Styl psaní je lehký, čtivý a protkaný trochu ironickým humorem. Popravdě bych řekla, že mi přišel dost podobný stylu Ricka Riordana v případě Magnuse Chase. Ne úplně pohlcující, ale rozhodně víc než čtivý. Samotný koncept příběhu se mi opravdu moc líbí. Jedná se o něco originálního, nového a místy i vtipného. Ale přijde mi, že se autorka neustále opakuje. Ani jsem nepočítala, kolikrát musely hlavní postavy v knize dokazovat, že jsou tím, kým mají být, ale v jistém bodě už to bylo neskutečně otravné a ve většině případů i naprosto zbytečné. Zbytečných scén, které neposouvaly příběh, tam bohužel bylo ale ještě víc a tak příběh, který je zajímavý, byl ve výsledku bohužel tak trochu nudný. To, co mě ale mrzí nejvíc je, že autorka nic nevysvětlila. Celá tahle kniha je postavena na hinduistickém náboženství a já jsem se opravdu těšila, že se kromě krásného příběhu dozvím i něco víc o něm. Jenže pravdou je, že toho nevím o moc víc, než když jsem knihu začala číst. Autorka sice mluví o bozích a legendách a je tam i nějaká snaha o popis, ale zkrátka to není tak vysvětleno, aby se v tom zorientoval někdo, kdo o tomto náboženství nic neví. A slovníček bohužel moc nepomáhá. Jelikož většina postav jsou buď bohové, nebo jiné bytosti z náboženství, tak je jejich popis neskutečně bídný. Nějaké základní věci jako vzhled nebo osobnostní rysy se z příběhu dají vyčíst, ale o moc víc bohužel ne. U originálních postav je to o trochu lepší. Mají příběhy, které byla autorka ochotná sdílet se čtenáři, a celkově jsou popsané trochu víc do hloubky. Ovšem i tak to není žádná sláva. Postavy na mě zkrátka nepůsobí jako skutečné bytosti, ale jen jako shluk dost úsporných vět. Kniha se mi opravdu moc líbila, ale bohužel musím konstatovat, že na Ricka Riordana Roshani Chokshi rozhodně nemá. I tak se mu ale přiblížila mnohem víc, než kterýkoli spisovatel. A pevně věřím, že i přes nedostatky kniha rozhodně stojí za přečtení, protože podle konce tohle byl jenom začátek a pokračování bude nejspíš lepší. A kdo ví, možná, že se nakonec bude skutečně jednat o spisovatelku, která se Riordanovi vyrovná. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - Fragment.