I ten poslední (zatím?) díl se mi moc líbil. Přečetla jsem ho během dne, ale spát jsem šla v 1/4 na 4 ráno. Doporučuji

Procházela jsem si své poznámky a recenze k předchozím dílům. U prvního jsem byla zmatená, ale říkala jsem si, že je to začátek a pokračování bude lepší. Druhý díl byl o něco lepší - měli jsme tu nové a zajímavé postavy. Objevila se tu romance. Harari stále perlil, ale způsob vyprávění odpovídal první knize. Arila byla opět na facku a opět v roli “superspasitelky. Třetí kniha... no... vysloužila si nejnižší hodnocení. Opět stejný průběh vyprávění, jen jiná lokace. Nechyběla Arila a její fňukání a posunutí superschopností na další level. Neustálé opakování stejných informací (zejmená v bojových scénách)... ve výsledku to byla nuda a zase knihu dost tahal Harari. Já to nevzdávala a věřila jsem, že čtvrtý díl bude super... možná jsem neměla očekávat nic, protože... ..pokud Sterak pracoval se zpětnou vazbou a recenzemi (jak tvrdí v poděkování), tak se do tiskárny dostala asi špatná verze. Kupodivu jsem na knize našla i plusy: - obálka - tady grafik hodně Sterakovi pomohl... - okamžik, kdy Dola utře Atrilu A teď negativa (spíš se budu opět opakovat): - vše se točí kolem “superspasitelky Arily (ona má najít řešení, ona má všechno zachránit,... na dost věcí přijde úplně random, ale to už je klasika) - bohové jsou v této pentalogii žabaři - Arilka je 100x mocnější než oni (sice to nedává smysl, ale ok) - kniha působí jako motivační brožurka (Marcus Revolta + “síla přátelství à la My little pony) - popis světa je tak slabý, že nebýt obálky, tak Raalmu podle Sterakova popisu nesložím - i přesto, že se více soustředil autor na postavy, tak se jen dočkáme docela “zvláštních změn v chování postav (některé dialogy byly fakt “meh) - opakované popisy toho, jak probíhají magické procesy, když Arila bojuje (TO UŽ ZNÁME!!!) + barva vlasů a run byla kapku random Přečtu si i poslední díl, protože mám stále naději... naději, že to bude super. Hodnocení: 2,5 z 5 (2/5 za obálku a Dolu; 0,5 za příběh).