Alias Grace

Musím přiznat, že jsem s Grace zpočátku trochu bojovala, chvíli mi trvalo se začíst, ale jakmile začala vyprávět o svém životě, nesoustředěnost a rozmrzelost zmizela jako slevněná vejce z Kauflandu. Chudoba, nutnost od malička dřít, obtížná cesta za “lepší” budoucností, podřízené postavení ve společnosti ovládané muži, kteří se narodili se stříbrnou lžící v (víte kde), a já byla rázem pevně zaseknutá na háčku. Následovaly otázky, hlodající výplní mé dutiny lebeční: byla Grace chladnokrevnou vražedkyní, nebo se provinila jen naivitou? Jednalo se o vychytralou manipulativní mrchu či duševně nemocnou dívku, poznamenanou traumaty z dob dospívání? Margaret Atwood šikovně využívá skutečnou událost, prošívá ji vlastní nití fabulace a zároveň čtenáře vrací časem do poloviny 19. století. Velmi dbá na věrohodné vylíčení tehdejších zvyků, mravů, práce, oblékání, jídla, hygieny i různých módních úchylek (spiritismus a podobně). Občas mi množství detailů, popis pro děj nedůležitých všedních úkonů, obsahu talíře, barvy látek, tvaru kdejakého volánku atd. připadalo kapku únavné. Důvod, proč výbornému románu strhávám hvězdu, však hledejte jinde. Jmenuje se Simon Jordan. Nejprve mi doktůrek nijak extra nevadil, bohužel s postupující zápletkou mi svým často nelogickým až hloupým chováním začal dost šplhat na nervy. Jeho část příběhu, byť měla své opodstatnění, chladila mé (bezmála) nadšení. 80-85%

Kniha je určitě zajímavá a také dobře napsaná - o tom není sporu. Nejvíc mne zaujalo vyprávění samotné Grace, to bylo opravdu fascinující. Pravdu, jak se ve skutečnosti tenkrát všechno odehrálo, dnes už sice nenajdeme, autorka se však snaží hlavně o zobrazení života v tehdejší době - a to se jí podařilo na výbornou. Kniha se mi ale zdála místy zdlouhavá a za to jednu hvězdičku strhávám ;-).