Aby na mě nezapomněli

Zpočátku jsem si říkala, no uvidím. A viděla jsem. Byla jsem plně zaujatá osudem Tommyho. Vždy jsem netrpělivě čekala, co ho potká další a další rok. Držela jsem mu palce a myslím si, že vše dopadlo zajímavě a k mé spokojenosti.

Po Jménech se ke mně dostala další prvotina, neuvěřitelně povedená a čtivá. Četla jsem mnoho knížek, v nichž se cestovalo časem, ale tohle je něco jiného, tady „vesmír skládá dílky“, jak se domnívá sám hlavní hrdina. Po trápení, které jsem zažila s Emily v Jinozemí, byla pro mě tahle knížka jakousi čtenářskou živou vodou – tak úžasně zajímavá, čtivá, hladce plynoucí, plná postav, které bych si taky přála potkat a poznat. Překlad mě hladil, tiskové chyby jsem vůbec nenašla, možná jsem je ve svém nadšení přehlédla, nevím, ale byla to nádhera. „Dopil sklenici a opřel se. Joshův limit byl jeden alkoholický nápoj, a i tak si dal jen pivo s nízkým obsahem alkoholu. Přece jen měl cizí játra a dostal spoustu papírů s návodem, jak se o ně starat.“