Během čtení jsem neustále kolísala mezi dvěma názory na tuto knihu. Když už jsem si začala říkat, že to je dobrá motivační kniha, přišel na řadu stav, kdy jsem se jen pobaveně usmála. Každopádně: ta kniha není špatná. Je jen děsně zjednodušená a hodně “americká”. Umím si představit, že lidé, kterým se do ruky poprvé dostala podobná kniha a kteří hledají poprvé nějaký druh pomoci, z ní musí být nadšeni. Spousta hesel, co si dát na ledničku a denně je uctívat. A ty hesla jsou pravdivá. Ale často také nicneříkající viz.silní lidé se nelitují. Nelitujte se. Aha. A jakže se to vlastně dělá? Někdy prostě chybí konkrétnější metody. A zatímco některým lidem je jasné, že příklady lidí, které autorka uvádí, jsou zjednodušené a v reálu za nimi byly měsíce terapie, někomu to jasné být nemusí a může to vést k deziluzi. Co mě ke konci už fakt mrdalo, byly příklady lidí, kteří byli “silní”. Žena, co navzdory rakovině, si nestěžovala a pomáhala jiným nemocným, chudý chlapec, co několikrát udělal bankrot, aby se z něj stal koláčový magnát...Jako jasně, klobouk dolu, ale stačilo jednou, dík, chápeme. Nechci se této knížce smát, najde si své čtenáře, kterým pomůže, ale pro mě byla fakt naivně cynicky usměvavá.

Tahle kniha mě oslovila svým názvem, proto jsem si ji v knihovně pujčila, i když jsem v podstatě ani nedoufala, že by mohla být pro mě přínosná. Ale právě naopak. Líbí se mi, jak autorka píše v bodech, ukazuje lidem prvně chyby, kterých se dopouštějí a to zároveň na zapamatování prokládá příběhy lidí. Ukazuje nám návod, jak se chybám vyvarovat, ale zároveň klade důraz na to, že vždy se lze zdokonalit, ale i zhoršit, nebudem-li si mentální sílu udržovat. K závěru autorka píše, že knihu nestačí číst, ale základem je, umět věci vnést do života. V kapitole o nevzdávání se po prvním neúspěchu uvádí příběh o paní, která léta četla knihy o sebezdokonalování, ale neuměla je uplnatnit do praxe, čímž je zde názorně ukázáno, jak má lidská mysl tendence, vracet se do komfortní zóny, s čímž myslím bojuje většina lidí. Na tento problém více ale poukazuje kniha Konec prokrastinace, ve kterém je i přesný návod, jak se naučit odejít z komfortní zóny. Autorka náš odvádí od iracionálního smýšlení a prostřednictvím knihy nám ukazuje, jak si udržet mentální sílu. Člověk si asi musí propojit všechny věci dohromady a stále zkoušet různé způsoby, jak se chyb zbavit a aby zjistil, kde vlastně chyby jsou. Každá kapitolka má něco do sebe aj jistě každý se v nějaké sám pozná. I přesto, že se mi moc nelíbilo, že se v knize stále omílá "vy jste takový a takový", já rozhodně knihu doporučuji pro lidi, co mají zájem o pozitivní změnu.