13 hodin

Stejně jako první díl skvělý a neodolatelně čtivý krimithriller z Jihoafrické republiky. Tvrdá realita, živé dialogy, celý děj se odehrává 13 hodin a je to jako byste nasedli do rozjetého vlaku, který vás vyhodí na poslední stránce. Za mě jasných pět hvězdiček a jdu do dalšího dílu.

Jihoafrická republika, bohatá země proslulá ne až tak dávným apartheidem, krvavými rasovými a multikulturními střety, nesmírně vysokou kriminalitou, korupcí, k tomu potíže s erozí půdy, nedostatečným zavlažováním, častými výpadky proudu, vysokou úmrtností při porodech, průměrná délka života je 71 let u bílých žen, 48 u černých... s výčtem problémů jedné z nejvyspělejších afrických zemí by se dalo ještě nějakou dobu pokračovat. Většina z nich není v knize explicitně zmíněna, přesto je čtenář intenzivně vnímá, jako by to sociální, politické i etnické napětí úplně vibrovalo stránkami. Inspektor Benny Griessel a jeho kolegové se probouzejí do extrémně náročného dne: musí zjistit, kdo podřezal dívku u kostela a najít její kamarádku, kromě toho byla zastřelena i známá osobnost hudebního průmyslu. Benny pendluje mezi místy činu, třídí podezřelé, vyslýchá svědky, dohlíží na podřízené, uklidňuje nadřízené a vůbec „hasí požáry“ na všech frontách, zatímco se kolem prchající mladé turistky stahuje smyčka. Prostředí za 100%, atmosféra 100%, postavy 100%, dialogy 100%, linie s Američankami 100%, linie z hudební branže 70%, autorův styl chytlavý, vše působí autenticky, žádná CSI kouzla ignorující realitu. Případy sledujeme detailně a z mnoha úhlů - část z nich není nijak podstatná (reakce rodičů, záletné choutky jednoho z detektivů atd.), ovšem výborně příběhy dokreslují. S lítostí musím poplivat jeden iritující prvek: zvláště ve střední třetině mě štvalo, jakým způsobem je děj rozkouskovaný. Spisovatel prohazoval linie pingpongovou rychlostí - půl stránky s Bennym, střih, tři věty s Rachel, střih, dva odstavce s Vusim, střih, čtvrt stránky s Dekkerem, střih, stránka s Bennym, střih, odstavec s Kaleniovou, střih, čtyři věty s Rachel, střih, čtvrt stránky s nějakým papalášem, střih... Opravdu nemám pocit, že bylo nutné rozdrobit zápletku na tak malé úseky, klidně mohly být spojeny do souvislejších celků a čtenářova mysl by se nemusela neustále přizpůsobovat, přeorientovávat, lépe by se udržovala pozornost. Ale třeba to byl záměr, přiblížit policejní práci tímto rozeskákaným náporem na soustředění. Přidám dvě hnidy: u nás se obvykle k hledání osob používá vrtulník s termovizí a trochu mi chyběla informace, proč tomu tak není v JAR. Hustota obyvatelstva v Kapském městě? Podnebí (teplota)? A ještě naléhavěji bych chtěla vědět, proč k nalezeným stopám nepřivedli psy. Nejspíš se autorovi nehodilo do krámu snadné řešení, geniální čich by si v dané situaci poradil a přišli bychom o drama. Mohl však například ústy obézní vyšetřovatelky Kaleniové sdělit něco ve smyslu: „Škoda, že jsem sežrala všechny policejní psy, teď by hodně pomohli.“ Přísahám na holý pupek, pokud jinak skvělý Deon Meyer neomezí tříštění děje, odrazí se to příště nejen v procentech! Nerada bych mu absolutní souhvězdí připravila o sluníčko. 85%