1. antologie českého hororu

Češi horor napsat umí. Blbý je, že se mu nedává příležitost. Největším talentem v této knize je Vladimír Procházka a jeho povídka Kamarád, která se mi líbila nejvíc. Druhé místo by obsadil Zdeněk Hlaváček a jeho povídka To nejlepší kafe po ránu. A třetí by skončila povídka Čí jsou tady ty dary, kterou má na svědomí Michal Černý. Pak zde byli povídky, které naprosto zklamaly (Modré stromy, Kouzelná skříňka, Smrt ve třech obrazech). Nejhůř by skončil Luboš Štěrba a jeho povídka Kouzelná skříňka (Luboš Štěrba mi opět dokázal, že se nad průměr nedostane, leda tak pod průměr). Dvojce Boček-Zubík se pro mně tentokrát ocitla mezi těmi lepšími povídkami. Co by chtělo ještě zmínit? Smrt ve třech obrazech se mi ze začátku líbila, ale ke konci mě zklamala. Uvidíme, co přinesou pokračování, možná se ukážou ještě zajímavější autoři.

Jsem zastáncem toho, že i Češi (a Češky) [včetně občanlů a občanek Slovenska] horror umí, jak v literární tak i filmové podobě. Jen se jim musí dát prostor k tomu to ventilovat a pilovat. A to je právě to, co myslím, že českému horroru chybí. Není moc možností publikovat, není moc možností získávat odezvu a kritiku široké čtenáířské obce a podle toho upravovat a pilovat vlastní horrorovou tvorbu. Proto jsem rád za každou šanci, za každý ostrůvek, který se na poli českého horroru objeví. Nemá to nic společného s nějakým vlastenectvím, jen si prostě myslím, že dobrý horror může za určitých podmínek vzniknout kdekoliv, tedy i u nás. A samozřejmě jako sám píšící a tvořící autor vím, jak moc potěší a povzbudí možnost někde publikovat. V tomto ohledu jsem byl hodně rád, když jsem se o této sérii antologií českých horrorových povídek dozvěděl. A již samotný fakt její existence se sám o sobě, samozřejmě, prolíná do hodnocení, protože ta radost je veliká. S obsahem už to tak slavné není, i když musím přiznat, že jsem to čekal trochu horší. Ty povídky nejsou vyloženě špatné, některé jsou i docela dobré, jen se potýkají s klasickými "neduhy" jako neoriginalita (pocta E. A. Poeovi "Tvář za zdí" je až moc doslovná, místy až násilně) nebo slabá pointa (Nebojte se, nemůže nám to ublížit, Kouzelná skříňka). Najdou se však i potěšující kousky. Povídka Čí jsou tady ty dary je výborná v tom, že končí dobře a šťastně, byť z ní mrazí a je typicky horrorová. A takových povídek moc není. Ze všech však sálá snaha napsat dobrou, čitelnou a žánrovou povídku. A to se počítá. Těším se na další části antologie. V létě se má objevit již čtvrtá.