Ábel Sánchez

Starozákonní příběh Abela a Kaina je neobvykle strohý (16 veršů, pokud počítám správně) a pamatuji si, jak jsem jako mladý čtenář, odhodlaný se na věci dívat neotřele, byl neochotný k absolutnímu morálnímu odsudku Kaina – zdálo se mi zkrátka, že toho o něm nevím dost. Unamunova verze je bohatší co do počtu písmen, ale kdovíjak do hloubky také nejde. To bylo zajímavé poznání – četl jsem Ábela Sáncheze jako ještě neplnoletý a měl jsem pocit, že se jedná o pečlivou a výstižnou analýzu člověka. Při dospělém čtení jsem spíš kroutil hlavou nad plochostí a schematičností, Unamunova novela nedosáhla propracovanosti jiných biblických adaptací (třeba Feuchtwangerova Jiftácha nebo Joba od Josepha Rotha) a zůstala opravdu daleko za portréty zla v člověku, které jsem v poslední době četl – při srovnání s Dostojevského Zápisky z podzemí nebo Orwellovou Aspidistrou mi bylo Unamuna skoro až líto. Moudrá mi nepřišla ani autorova východiska. Že by člověk byl osudem předurčen ke zlu si nemyslím a tvrzení, že realizací zamýšleného zločinu se zbavíme neklidu ... no, mohli bychom se zeptat třeba Raskolnikova, co si o tom myslí. Název Ábel Sánchez dostala novela proto, aby ukázala, že Joaquín se nedokáže definovat jinak než svým vztahem k němu. Pro mě byl ale Ábel stejně důležitou postavou. A stejně zápornou. Ábel o sobě mluví jako o Joaquínově příteli, téměř rodném bratru, ale v celém ději neudělá nic, čím by si toto označení zasloužil. K Joaquínovy se chová buď přezíravě (Prosím tebe, jak si můžeš myslet něco takového) nebo agresivně (A dost! Nic takového nebudu poslouchat!) a nepodnikne jediný pokus Joaquína pochopit nebo mu dokonce dát najevo, že vidí a oceňuje i jeho dobré vlastnosti (bylo by zajímavé vědět, co si o Joaquínovi opravdu myslí, ale tenhle aspekt příběhu Unamuna nezajímá, takže ani nemá smysl se to pokoušet odhadovat z textu). Joaquín tak nedostane svoje záchranné kolo a nevyhnutelně se topí ve vlastní zlobě a závisti. Abychom si rozuměli: určitě nechci říct, že Joaquín je nevinná oběť necitlivého Ábela, to ne, je dospělý a za své činy odpovědný. Jen si myslím, že mnoho Kainů odhodlaných ke zločinu vyroste z Kainů, kteří o zločinu pouze uvažují (sní?). Jejich životní cesta by mohla být jiná, pokud by k nim někdo přistupoval s jemností. Pokud by je, například, někdo miloval jako sebe sama. Jenže to se nám, šťastným a bezstarostným Ábelům, moc nechce, my raději vyhledáváme společnost jiných Ábelů a další odmítnutí Kainové tak nacházejí smysl života ve své nenávisti, radikalizují se a naplňují svůj potenciál ke zlu.