Než přišla bouře

Tak nějak nevím,.... nechytlo mě to. Kniha má téměř samé pozitivní komentáře, ale ve mně prostě ten příběh nedokázal vyvolat nějaké větší emoce, ani to napětí ne. Nesedl mně styl psaní, také to množství odborných výrazů ohledně plachtění a mořeplavectví, ve kterých jsem docela plachtila :-). Nicméně je to příběh podle skutečné události a hlavní hrdinka ukázala nesmírnou statečnost a odhodlání přežít, nevzdát se, a za to si zaslouží velké uznání.

Realita krutá, jasněže. Proto se divím, že je tam fotka tři dny po návratu nebo objevení či jak to nazvat (osvobození...? vyproštění? nalezení??) , jak jí rozčesávají zcuchané vlasy a ona se na celou hubu tlemí. Jako vážně??? Údajně prožijete 41 dní tohle, partner vám zmizí neznámo kde a vy se pak tlemíte při česání ?! Tím u mě klesla níž než na mořský dno. Já to zle pochopila. Já myslela, že plují, přijde bouře, on se utrhne a ona BĚHEM tý bouře nějak přežívá a bojuje. Jenže ona se probere když už je klid. Hm. To mě neba. Je celou dobu taková rozháraná...Napřed vše vyháže ven do vody a ono to logicky odpluje pryč, pak toho lituje a chce to zpět apod. Pořád háže kecy o tom jaká je dobrodružka a jak kde co sjezdila a zažila, a najednou si neví rady. To se poněkud tluče s tím nabubřelým počátečním popisem cest a zážitků. To mě taky štvalo-mě nezajímalo jak se poznali nebo kam pluli poprvé. Navíc odborné výrazy, byť jsou na konci knihy vysvětlený, překážejí. Ne, nebyla mi sympatická a byť chápu její ztrátu, nějak mě to nebere. Je to citová tahačka peněz.