Chata v Jezerní kotlině (audiokniha pro děti)

Ráda jsem si opět připomněla jeden z Foglarových příběhů. Přiznám se, že Chata v Jezerní kotlině pro mě není tím foglarovským TOP, ale přesto má své přednosti - vyzdvihuje sílu přátelství, příchuť zrady i radost z odpuštění, je plná tajemství a dobrodružství.

Přála bych si, aby můj táta byl zase víc jako ten Pavel z knížky. Zajímal se o přírodu a lidi kolem sebe a já se za něj vždycky mohla postavit tak, jako Pavel za svého tatínka boxera. V poslední době mám pocit, že se pomátl na rozumu jako nebohý Dernet anebo že se přinejmenším stal členem zlé Tarantule. Proto mu letos Ježíšek nadělí Chatu v Jezerní kotlině, tu v novém kabátku. Nakonec jsem neodolala a do příběhu se nejdříve ponořila sama, skoro se mi nechce tak krásné knížky zbavovat, snad ale splní své poselství. O tom, že knížky Foglara budou u Albatrosu vycházet znovu v podobě, která se má více přiblížit nové generaci dětí, jsem se dozvěděla v červenci z DVTV. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Příběh Pavla, kterému v boxerském ringu tragicky zemře otec a pak se s maminkou stěhuje do Spálených Mlýnů, kde potkává Ludvu, s nímž se schází v tajemné Jezerní kotlině, jsem četla už jako malá. Fascinuje mě, jak Foglar dokáže udržet po celou dobu napětí, ačkoli často záměrně vyzradí děj dopředu. Navíc oceňuji to, že vždycky každou zápletku podrobně vysvětlí. Domnívám se, že v tom nemá konkurenci. Spisovatelé dnešních dobrodružných knih musí často sázet na nejrůznější schovávačky a oklamávání čtenáře, Foglar tohle nepotřeboval. Byla jsem trochu překvapená, když jsem knížku potkala v knihkupectví. Nový kabátek je něco mezi pevným přebalem a paperbackem a působí hodně staře, což byl asi záměr. Několikrát jsem si kontrolovala podle internetu, jestli je to opravdu to nové vydání. Čekala jsem něco úplně jiného. Ilustrace Pavla Čecha mě zmátly, nevím proč, ale myslela jsem si, že Pavel se bude více podobat hrdinům a supermanům dnešní doby. Myslím, že je to správně, že to tak bylo zachováno, jen nevím, jestli chudák Pavel má mezi novými knížkami šanci. Já mu každopádně fandím! Zásahy do příběhu samotného (prý došlo k náhradě několika archaismů) nedokážu posoudit, je to už moc dlouho od toho, co jsem četla původní verzi. Přiznávám, že jsem si sama musela dohledávat, co to je to cvičení prostných, které předváděl Pavel. Největší problém ale vidím v tom, že doba se změnila natolik, že nové generaci se už Foglar zkrátka přiblížit nemůže. Copak dneska mohou mladí kluci objevovat lidmi nedotčená místa? A když, člověk aby se bál, že se tam píchnou o nějakou jehlu. Rozhodně ale vydávání Foglara znovu a znovu není na škodu, i kdyby si příklad z Pavla vzal jen jeden kluk na světě. Myslím, si, že to s tou novou generací tak ztracené není, zrovna včera jsem v hračkářství potkala asi desetiletého kluka, který svým stejně starým kumpánům svěřoval, jak mu vadí, když si někdo dovoluje na holky. Byl to kouzelný okamžik, který dává naději, že pro Foglara a jeho hodnoty je stále místo! Pokud ještě dolaďujete dárky pod stromeček, já si myslím, že Chata v jezerní kotlině je skvělý tip pro kluky s dobrodružstvím v krvi. Troufla bych si říct, že ještě větší odezvu najde u tatínků, které na Foglarovi sami vyrůstali. Jsem moc zvědavá, jak s dárkem uspěji. A co vy, dáváte také nějakou knížku s poselstvím? Potkali jste už novou Chatu v Jezerní kotlině?