Bratrstvo - Kniha druhá - Nájezdníci

Velká spokojenost, výborná knížka pro čtení dětem i dětmi. Dcera i já jsme ocenili příchod dívčí hrdinky a napjatě sledujeme co bude dál. Opět oceňuji, že to je výchovné, napínavé a nechybí veselé momenty. Jen je to trochu natahované, ale i tak se to pořád dobře a lehce čte.

!!! POZOR SPOILERY !!! Po přečtení jedničky jsem hupsla na dvojku a s radostí se pustila do četby. Nejprve mi přišlo divné, že se Volavky zastavily v zátoce a několik dnů či týdnů tam bivakovaly (časové období blíže neurčeno), namísto aby pokračovaly v pronásledování. Ale což, říkala jsem si, že musí opravit loď, a teprve později pochopila, že bouře na moři jakože pořád zuří a Zavak se musel taky někam schovat. Dobrá, alespoň toho času hoši využili smysluplně a Thorn se konečně dal poznat, co je zač. (Vzhledem k tomu, kolik let svoje tělo huntoval alkoholem, se překvapivě dobře dal do kupy!) Pak jsem si začala rochňat, že Flanagan opět píše stylem 1 kniha = 1 ucelený příběh, než jsem se začala blížit ke konci a jak stránek ubývalo, došlo mi, že jsem se pomýlila a že si musím počkat na "pokráčko", abych zjistila, jestli andomal získají či ne. A dost mne nakrklo, že i když jim autor nejprve dal na pomoc Vlčí vítr, nakonec ho nechal téměř ztroskotat, takže Volavky na to budou opět samy... Ano, já vím, že je to literatura pro mládež a mládež tedy musí být hlavními hrdiny, ale i tak mi to přijde za vlasy přitažené :-). Toto si musím odmyslet, abych si užila trojku, protože co jsem četla anotaci... Hal se trochu zapotí a bude to žůžo dobrodrůžo. Flanagan také vyšel vstříc i dívčím postavám a přidal postavu Lydie, která je stejně správňácká jako posádka. Jen zůstalo nevyřčeno, zda si vybere Stiga či Hala (doufám, že Stiga, Hal má přece dívku v Hallasholmu, ne?!). Samotná bitva byla popisována trochu růžově a až trochu moc obsahovala dobré náhody pomáhající hrdinům, ale na druhou stranu to nebylo na škodu. V poslední době jsem unavená detailními popisy násilností, takže jsem se tentokrát s díky obešla bez popisů vyhřezlých vnitřností, pachu krve či mrzačení a vraždění hlavních postav. Ingvar byl sice zraněn, čímž Flanagan dodal trochu realističnosti celé věci, ale nikoho nezabil a to se počítá. Proto mám literaturu pro mladší čtenáře tak v oblibě! Ovšem co musím Halovi vytknout - proč ho nenapadlo Havrana potopit? Nebo do něj alespoň vyvrtat díru? Jako pardon, ale to by napadlo i nezletilého stratéga plánujícího bitvu, že když má nepřítel lodě, tak mu je zapálím... ;-) Ale bez toho by nemohl být další díl, takže jako staříček v Mrazíkovi: "Už mlčim!" Jen mi přišel poněkud uťatý konec... Thorn unese Rikarda, Volavby po anglicku zmizí... a neřeší, že až obyvatelstvo zjistí, že jim ukradl zajatce, nebudou mít Skandijce zrovna rádi - a Erak s Vlčím větrem v přístavu zůstali... ?! Jak zmiňoval Gurus v komentáři u jiné knihy autora, že ho štvalo, jak se několika postavám na meči objevil záblesk slunce, tak zde mne iritovalo několikeré opakování toho, jak se někdo probudil, přemýšlel proč, a pak si uvědomil, že to bylo proto, že vítr utichl (což se stalo Halovi už v první knize) :-). A opět obálka... Hrozná! Už toho člověka, co je maluje, prosím vyměňte! Tentokrát Ian Somerhalder s dlouhými vlasy... "V prvním rozpuku mládí?" opakoval nevěřícně. "V prvním rozpuku mládí? To zní nějak okřídleně, ne? Kdy se z tebe stal básník?" "Jak chceš," odvětil Svengal. Ve skutečnosti slyšel ta slova v jedné zamilované básničce, která ho zaujala, když mu ji před pár dny za večera četla jedna pozoruhodně přitažlivá mladá dáma. Jistěže v její společnosti mu ten obrat připadal vhodnější nežli v Erakově. "Jestli je ti milejší lidový jazyk, tak dovol, abych to řekl takhle. Nejsi žádný mladý kuře." (...) "A v každým případě, ať potrvá nebo ne, ty ani já, ani moje milovaná stará teta Běta s tím nic nenaděláme, že ano?" "Já myslel, že tvoje milovaná stará teta se jmenovala Winfrída?" rýpl si Erak. Svengal pokrčil rameny. "Teta Běta byla její mladší sestra. Byla to roztomilá paní." (...) "Jestli ta bouřka někdy skončí," malomyslně poznamenal Erak a napřímil se v křesle. Svengal se na něj zazubil. "Moje milovaná stará teta Tylda toho ví o počasí spoustu," prohodil. "Zjistím, co si myslí." Gort se na oba zamračil. "Tvoje stará teta Tylda?" Neuvědomoval si, že by v Hallasholmu žila stařenka toho jména. "Kdo to u všech všudy je?" Erak na něj obrátil trpitelský pohled. "Neptej se," řekl. "Hlavně se neptej."