Proto jsme se v týmu Palmknih rozhodli podělit o knihy, které máme nejraději a ke kterým se opakovaně vracíme. Možná mezi nimi najdete inspiraci i vy, a třeba objevíte dílo, které se stane vaší vlastní srdeční záležitostí.
Honza vzpomíná na povinnou četbu
Na knize Velký Gatsby se mi líbilo, jak detailně popisuje atmosféru doby a vnitřní svět postav. Byla lepší než film, protože v textu je mnohem víc jemných nuancí a symboliky, které se na plátně ztratí.
Danův tip: Nadčasový Ilustrovaný muž
Ilustrovaný muž od Raye Bradburyho je soubor povídek, které čtenáře nutí zastavit se a přemýšlet nejen o světě kolem sebe, ale i o lidské povaze a budoucnosti, která může být až znepokojivě blízko. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla už v polovině 20. století, působí její témata až překvapivě nadčasově. Bradbury dokázal ve svých příbězích propojit fantazii, vědeckofantastické prvky a psychologii člověka tak, že čtenář má pocit, že sleduje možné scénáře naší vlastní reality. Některé povídky jsou strašidelné svou vizí světa, jiné spíš tím, jak přesně vystihují naše slabosti a obavy. Právě v tom spočívá síla Bradburyho tvorby, že dokáže být aktuální i desítky let po vydání.
Jitka volí provokativní klasiku
Pokud bych měla vybrat jedno klasické dílo, sáhla bych po Lolitě od Vladimira Nabokova. Na Lolitě mě fascinuje především to, jak dokáže být zároveň zneklidňující a přitom naprosto strhující. Jako čtenáři sledujeme vyprávění Humberta Humberta, nahlížíme do mysli člověka, jehož jednání odsuzujeme, ale jeho logika, ironie a nadhled nás nutí mu naslouchat. Fascinuje mě, jak Nabokov pracuje s jazykem. Jednou je poetický a krásně melodický, jindy chaotický a roztěkaný, přesně jako mysl vypravěče. Pro mě je Lolita důkazem, že i příběh, který je těžké přijmout, může být napsaný tak, že se od něj prostě nedá odtrhnout.
Iveta miluje humor Austenové a temnotu Draculy
Když se řekne klasická literatura, napadá mě tolik úžasných a nezapomenutelných knih, které mě provázejí životem. Vybrat jednu oblíbenou je proto opravdu náročný úkol. Z těch nejzásadnějších ale musím určitě zmínit dvě, a to Pýcha a předsudek od Jane Austen, kterou jsem si zamilovala v dospívání díky jejímu svěžímu humoru a krásnému příběhu lásky, kterým se dodnes inspiruje řada knih a filmů. A druhou nemůže být nic jiného než Dracula od Brama Stokera. U té jsem tajila dech a vypěstovala si dodnes trvající náklonost k hororové literatuře a tajemným svodům upírů a jejich magického pohledu. K oběma se stále vracím a určitě nikoho nezklamou.
Mima sází na Maupassantova Miláčka
Miláček od Guye de Maupassant je klasika, která dokáže překvapit i ty, kteří jinak na „staré romány“ moc nejsou. Sleduje příběh Georgese Duroye, ambiciózního, sobeckého a cílevědomého novináře, který touží po moci, uznání, penězích a obdivu žen. Díky svému šarmu a schopnosti říkat přesně to, co lidé chtějí slyšet, se mu daří šplhat po společenském žebříčku nahoru. Je to příběh o ambicích, manipulaci a vztazích, který je až podezřele aktuální i dnes. A navíc je napsaný tak lehce a čtivě, že si ani nevšimnete, že držíte v ruce klasiku.
Lucce učarovala jednoduchost i síla představivosti
Jednou z mých srdečních knih je I slunce vychází. Hemingwaye jsem začala číst už ve třinácti letech a jeho styl mě nepřestává fascinovat dodnes. Píše úsporně, bez zbytečných slov, ale právě v té jednoduchosti se skrývá kouzlo, ve kterém dokáže vystihnout atmosféru, náladu i prostředí tak živě, že máte pocit, že stojíte přímo na místě, o němž píše. I slunce vychází se pro mě stalo letní stálicí, k níž se vracím jednou za dva roky a pokaždé v románu objevím něco nového.
Druhou knihou, která ve mně zanechala hluboký dojem, je Tulák po hvězdách od Jacka Londona. Příběh vězně, který navzdory krutému osudu nachází únik do jiných světů a životů, mě provázel několik večerů a doslova mě přenesl mimo realitu. Je to román plný bolesti i naděje, který ukazuje, jak silná dokáže být lidská představivost, a jak může pomoci přežít i v těch nejtěžších chvílích.
Pro Kristinu je Woolf nadčasovou inspirací
Mezi mé nejoblíbenější autorky, k jejíž dílu se stále vracím, patří bezpochyby Virginia Woolf. Každý z jejích románů je osobitý, hraje si s jazykem i stylem vyprávění. Pokud bych musela vybrat, tak doporučím Orlanda. Příběh šlechtice, který se táhne přes několik staletí, a který se v průběhu času změní v ženu, přináší velmi pokrokové nahlížení na gender a jeho význam ve společnosti. Zároveň je to jedno z přístupnějších děl Woolf i po stránce výstavby textu.
A druhou knihou, kterou si nemůžu odpustit a nezmínit, jsou Vlny. Ty jsou naopak jedním z jejích nejexperimentálnějších děl sestávající z vnitřního monologu šesti postav mapujících lidský život a plynutí času. Autorka si hraje s jazykem, vyprávění má v sobě poetiku až na hraně poezie.
Terka si zamilovala Pěnu dní
Kdybych si měla vybrat jeden titul, který bych si přečetla i opakovaně a doporučila ho ostatním, tak je to Pěna dní od Borise Viana. Příběh Colina a Chloe, kde si každý najde to svoje. Od romantického příběhu, přes fantazii, humor a hlavně úžasnou práci jazyka a hraní se slovy a významy. Kdo může, ať si přečte v originále.
Zbyňka okouzlil Robinson Crusoe
V dětství na mě nejvíc zapůsobilo převyprávění Robinsona Crusoe od Josefa Plevy s obrázky Zdeňka Buriana. Ačkoliv jsem nebyl žádný čtenář, tahle knížka a obrázky dokázaly spustit dětskou představivost a přenést mě na pustý ostrov a bojovat tam společně s Robinsonem o život. S knížky se stal můj celoživotní bestseller a každý rok si přečtu alespoň pár stránek. Pokud bych měl i já ztroskotat na pustém ostrově, tuhle knížku bych rozhodně chtěl mít sebou.
Připojte se k naší komunitě milovníků knih
Buďte součástí vášnivé čtenářské rodiny! Zanechte svůj email a dejte nám šanci vás inspirovat a rozšířit váš literární obzor.
Díky pravidelnému přísunu našich e-mailů budete vždy první, kdo se dozví o:
• Akčních slevách
• Speciálních akcích (významná knižní výročí a události, soutěže atd.)
• Knižních novinkách
• O tom, co se v knižním světě děje