Azazel

Naprosto úchvatná kniha. Beletrii obecně nečtu, převážně čtu jen odbornou literaturu, ale když jsem tuto knihu dostala darem, řekla jsem si, že do ní nahlídnu a zcela mě strhla. V průběhu dvou dnů jsem ji s chutí a se vzrušením přečetla, což je tedy v mém případě co říci :-). Líbí se mi naprosto upřímné líčení lidského boje v asketickém životě mnicha a právě tak ani jeho selhání neubírá na jeho vážností a duchovní hloubce, ba naopak. Velice mne překvapily faktické historické události a osoby ve své podrobnosti a přesnosti a také velice skvělá autorova znalost a zvlášť orientace v dogmatických křesťanských formulacích. S radostí jsem knihu přečetla a určitě se poohlídnu po dalších dílech tohoto autora.

Turbulentní doba, hrdina, který projde několika centry křesťanství a potká několik historických postav, náboženský spor, milostné peripetie. Zní to dobře a všechno to v knize je. Jenže asi tak působivou formou, jako je napínavý můj výčet. Hypo je spíš záminka než osoba - nemá povahu, o které by se dalo mluvit, a myslí mu to sice místy hluboce, ale celou dobu naprosto moderně. Nepůsobí jako člověk své doby, přesto autor díky němu může ukázat Jeruzalém, Alexandrii, klášter. Tehdy ale nastává hlavní problém, který s knihou mám. Veškeré osoby a události kloužou po povrchu, Zajdán popisuje, ale nevykládá, chybí u něj emoce. Jakkoliv se nebrání (dokonce si ho snad užívá) explicitnímu násilí a sexu, nikdy mě citově nezasáhnul, nezaujal, za týden mi nezůstane v hlavě žádná vzpomínka. Umučení Hypatie v pár odstavcích, doslovné, ale s minimálním emotivním dopadem na pozorovatele Hypa a přeneseně i na čtenáře: šel s davem, ale neskandoval, viděl, ale nic neudělal, omdlel. Prožitek, metafory, to, co si představuju pod pojmem beletrie, to chybí. Stejně povrchně a skoro zaměnitelně uplynou i teologické spory. Nejliterárnější jsou nakonec milostné pasáže a filosofické úvahy. Hypovy erotické zážitky jsou zdaleka nejbarvitější části knihy a je jim věnováno neúměrně mnoho prostoru, ale obsahem nepřevyšují tuctovou červenou knihovnu: každá žena, kterou potká, je krasavice, že jí není rovno, od počátku touží jen po něm a v praxi to projevuje alespoň pětkrát denně. Místy je to až voyerské (podrobná zpověď sexuálně úchylného mladíka, u níž mi není jasný už smysl její přítomnosti v knize). Český překlad to bohužel nijak nevylepšuje. Etický apel je jediný větší klad knihy a s postupem času je podávaný pořád líp, ke konci je to skoro o hvězdičku nahoru. Sdělení se nedá nic vytknout: buďte tolerantní a projevujte si lásku, kdykoliv to jde. Nemůžu nesouhlasit, ale přečíst si to můžu v každé seberozvojové příručce, od románu očekávám, že mě k vytváření názorů povede nepřímo.