Jan Skácel - strana 2 z 2

Jan Skácel (1922–1989), lyrický básník dotýkající se v citlivých verších peříček ptáků a smutku studánek stejně jako nitra člověka či tajemné hloubky vesmíru, nezapomněl ve své tvorbě ani na dětské čtenáře. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma.