Zloději času

Váhal jsem mezi třemi a dvěmi hvězdami. Úděl povídkových knih je nejednoznačný. Ne všechno se vám bude líbit. Mě se však líbila ta menšina. A ta menšina má obrovský potenciál. Jen ho dokončit. Chce to jen vymyslet pořádné téma, třeba na motivy skutečných událostí. Má to být aktuální, dramatické, znepokojivé se špetkou černého humoru. Musí se umět pracovat s tématem a ne jen tak halabala vršit vztahy, problémy a nelogická řešení. Těch náhod bylo v příbězích strašně moc. Motivace a jednání postav v knize je mnohdy nelogická a přizpůsobena spisovatelově náladě. Vždyť jste vystudoval filmovou, rozhlasovou a televizní produkci, šmarija! (Použito 80% citace a 20% vlastní vůle). Není to špatné, ale je toho moc. Jako kniha na jedno přečtení je to paráda, ale asi se k tomu nebudete chtít vrátit. Jó, jiná věc by byla pokusit se na tato témata napsat celistvý román. Mohl by se třeba jmenovat "U Habásků". A další nesrovnalosti v logice: Na obalu knihy je kresba hospůdky, hodin a muže vstupujícího do hospůdky U Habásků - dle mého je ten muž pán Vonk (vždy jen pán s dlouhým Á - to si vyprošuji), ale moc se mu nepodobá - vypadá spíš jak strašák pro zasmání a ne postava, která vyvolává obavy a možná strach. Dále je tu nesrovnalost v otvírací době zmíněné hospůdky. V několika povídkách se "povídá", že zajdeme k Habáskovi na oběd, ale běda - otvírací doba na dřevěném poutači je 17:00 - 3:00 - tak jakýpak oběd, pane Habásko? Takové detaily mě někdy dokáží rozházet a určitě ovlivňují moji závěrečnou kritiku. Nenapsal jsem nikdy nic, ale určitě jsem toho přečetl dost, abych si mohl někdy dovolit kritizovat. Neodrazuji od přečtení, ale tato kniha zůstane již pohřbena někde dole, blízko stanoviště Syndikátu. Co se divíte...to je prostě ži....Žižkov. Pokud kliknete na "povídky" najdete tam mé komentáře k jednotlivým příběhům.

Povídky opravdu nemusím, ale tyto mě přesvědčily, že není od věci občas si nějaké dobré přečíst. A tyto opravdu dobré jsou, čtou se jedním dechem a zároveň nutí k zamyšlení. Líbilo se mi symbolické propojení všech povídek postavou pána Vonka a žižkovskou hospůdkou. Povídky mají neotřelé náměty – andělé strážní jako domácí mazlíčci, fotoaparát s časovým předstihem zaznamenávající budoucí děje apod. Povídka Stará remingtonka – opravdu strašná představa, kdyby někdo dostal takovou moc, že může cokoliv proměnit ve skutečnost pouhým stisknutím jediné klávesy! Povídky jsou skutečně velmi originální, zapojí naši fantazii a představivost. Pane Jareši, to se Vám opravdu povedlo :-)))