Žiju bez dětí

I když se mě téma týká, tak mě kniha vůbec nenadchla a po pár stránkách jsem jí odložila. Inu, knihám s rozhovory je holt laťka nasazena příliš vysoko a tato bohužel knihám pana Moravce nesahá ani po kotníky. Dávám dvě hvězdičky - jednu za krásné ilustrace a kvalitní papír a druhou za zvolené téma. Velká škoda, že nebylo využito lépe.

Moc oceňuju autorčino odhodlání a zpracování tématu, které je u nás stále celkem tabu a spousta lidí má potřebu bezdětné řešit, aniž by jim po tom cokoliv bylo. K obsahu - bohužel pro mě kniha byla trochu zklamáním, měla jsem jiná očekávání. Blízko mi byly a zasáhly mě příběhy Anežky, Stáni a Marie. Líbilo se mi i zpracování rozhovoru se dvěma ženami, s Hanou a Alenou. Každý žijeme nějak, ale zbývající příběhy byly v podstatě vždy nějakým způsobem spojeny s ezoterikou a duchovnem. Věřím, že to spoustě lidem pomáhá, osobně se ale k těmto věcem stavím značně skepticky. Bohužel na mě z knihy působilo, že většina bezdětných žen musí být automaticky "lesana se lněnou dlouhou sukní". Bez urážky. Ale tak tomu určitě není. Trochu mě mrzelo, že jsem v knize nenašla příběh nějaké ženy, která nehledá v životě duchovno a pozitivní energie, zároveň se ale nehrne nutně za kariérou, což považuju za nejčastější nálepkování od společnosti. Příběh ženy, která nemá jednoduše od dospívání (nebo už od dětství?) mateřské pudy, přestože má děti třeba ráda, ale nepociťuje touhu po tom mít vlastní (což bylo ale jen moje očekávání a neodráží se to na hodnocení). Nutno uznat, že lehké náznaky takového cítění jsem měla z Aleny, alespoň. Obsah otázek trošku pokulhával, nebyla to klasická kniha rozhovorů, ale ani na tom neubírám hvězdiček, protože se jedná o velmi intimní téma a sama vím, jak na mě působí, když se mě prakticky cizí člověk během prvních pěti minut zeptá: "A proč nemáš děti?! A proč je nechceš?!". Tudíž jsem to neočekávala ani u rozhovorů. Přesto mi relativně dlouhé popisy energií, vnitřních dětí, "zarouškování" (eh, ty zmiňovala každá více či méně ezo respondetka, prostě pokaždé) a dalších ezo věcí připadaly už trochu... No, neztotožnila jsem se s nimi a často se opakovaly. To už moje hodnocení ovlivnilo. Závěrem bych řekla, že podobných knih a rozhovorů je v naší společnosti hodně potřeba. Proto knihu rozhodně nezavrhuji. Ale nejsem si jistá, zda bych ji vyloženě doporučila někomu, kdo na některá zmíněná témata nahlíží skepticky stejně jako já. Aby ho to jen neutvrdilo v názoru, že každá bezdětná je, jak již zmíněno, lesana s pérem ve vlasech.