Z deníku ajťáka

„Musím si to přiznat: můj terapeut mě děsí víc, než moje závislost.“ Nepovedená parafráze IT Crowd a Big Bang Theory. Nic proti Lukáši Pavláskovi, jako stand-up komika ho mám rád, třebaže dávkovat si jej můžu jen po krátkých klipech. Ale coby originální literární vypravěč zklamal. On by jeho Deník ajťáka byl i vtipný, kdyby většina fórů nebyla průhledná a zápletky otřepané, ostatně jako inkriminované zaměstnání samo. Množství epizod je tak jen souhrnem očekávaných gagů, těžící ze zaběhnutých představ, jakým způsobem nerdi či geekové žijí, fungují a přemýšlejí. Být mi dvanáct, popadám se asi za břicho - jenže to už mi nějaký pátek není, pročež mě spíš mrzel nevyužitý potenciál. Nebo možná výše zmíněné seriály vytěžily z tématiky maximum, takže jsem nějak neměl pořádně se čemu zasmát. Zase ale, abych tvůrci úplně nekřivdil, pár zábavných momentů se našlo, jen toho není víc, než by utáhlo pětačtyřicetiminutové představení, a to do toho počítám i desetiminutovou rauchpauzu se sklenkou vína.

Vážně jsem se pobavila :) Při čtení jsem si živě dokázala představit, jak příhody vypráví právě Lukáš Pavlásek, s tím svým stále jako by trochu překvapeným výrazem ve tváři a vykulenýma očima a zážitek byl o to veselejší :)