Vladař

"Lidé totiž rádi mění vládu v domění, že si tím polepší, a teprve zkušenost je poučí, že si vlastně pohoršili ...“ I Machiavelli měl sen ... týkající se svobody jeho země ... a jeho Vladař měl pomoci Itálii ve sjednocení ... pocházel z Florencie, která zažila téměř nepřeberné množství vlád, od "lidumilných" v podobě Lorenza de Medici I., až po např. diktaturu kněze Savonaroly, nebo samozvanou vládu Medicejských dosazených za pomoci výbojného papeže Julia II. ... Co Vám tedy běží hlavou, když čtete Machiavelliho Vladaře? Může to být třeba otázka jestli měl Machiavelli pravdu? ... v tom, že principy jednání a chování těch, kteří se chopili moci, nebo třeba i jen měli štěstí, že se k moci na čas dostali, ... zůstávají stále stejné ... od starověku, přes renesanci, až po aktuální přítomnost ... Jeho vize politiky je o konfliktu ... na jedné straně jsou ti, co vládnou, na té druhé ti, kteří nechtějí být ovládáni ... Machiavelli ale nenabízí řešení, jako třeba Thomas Hobbes nebo J.J. Rousseau v podobě společenské smlouvy, jen ukazuje na možná řešení či návody ... ... jako třeba, že vládcové musí být od počátku výborní znalci chování lidu (Machiavelli jako jeden z prvních zavádí do politiky psychologii davu) ... a taky, že musí být dobří vojevůdci ... protože jedině tak můžou svá území dobře spravovat a nebát se jejich ztráty ... vždyť v historii najdeme hodně těch, kteří přišli k velkému majetku i moci, jen schopnost moc si udržet, jim chyběla ... a z nich pak těch, kteří se k moci dostali vlastně jen díky náhodě ... ono totiž na cestě vzhůru nebývá tolik překážek, ony většinou největší potíže nastanou až v momentě, kdy se moci chopíte a máte si ji udržet :-)... ... klíčem k pochopení jsou třeba neobyčejné Cesarovy úspěchy, ... on dost předběhl svou dobu, když si uvědomil, že jen málo vůdců se hodí k tomu, aby se v boji postavili bok po boku svým vojákům, a že existují i vojevůdci, kteří fungují jen pomocí intrik, prostě mistři šachové hry :-), kteří raději pohybují figurkami, než aby se sami postavili na šachovnici ... „Římané vždycky včas věděli o hrozících nepokojích a neváhali nikdy okamžitě zakročit. Nedopustili, aby se rozrostly, protože dobře věděli, že střetnutí je stejně nevyhnutelné a odkládá-li se, pak z toho může mít prospěch jedině nepřítel. ... proto se pustili do války, aby ji později nemuseli vést na svém území, nikdy nedali na zásadu dnes do omrzení opakovanou ... že čas hraje pro nás ...moc dobře věděli, jak vratká je to berlička. Ten opěvovaný čas totiž může přinést jak zlo, tak dobro, jak výhodu, tak zkázu. Raději vždycky spoléhali jen na vlastní síly a na svou prozíravost...“ ... ono totiž stále platí, že .... „uhýbat před nepříznivými okolnostmi nelze, ani v zájmu momentálního zachování klidu ... konflikt se tím nezažehná, jen se k vlastní škodě oddálí ...“ PS: ... a nezapomeňte na jedno obecné pravidlo, které asi nikdy nezklame: „kdo jinému dopomáhá k uchopení moci, sám sobě podřezává větev, na níž sedí. Ať mu pomůže lstí nebo zbraní, obojí je novopečenému panovníkovi nakonec stejně nepohodlné.“ ... a pak ještě, jednu hodně aktuální záležitost ... až budete o Vladařovi přemýšlet a porovnávat s horkou současností, nezapomeňte, co říká Machiavelli, že „jedině s prohnaností dosáhneme svých úspěchů a že pro dobro není v politice místo, jde v ní pouze o úspěch“ ...

No musím říci, že jsem se chystal velmi dlouho na tento skvost a nelituji, je to opravdu nadčasová knížka. není to jenom o vládnutí jako o takovém a kdyby vyšla o několik století déle, byla by to určitě učebnice managementu. Ano je zde mnoho silných vyjádření, mezi které bych určitě zařadil tyto : Lidé totiž téměř vždycky chodí cestami, jež vyšlapali jiní, a napodobují ve svých skutcích jiné lidi, ale není možné choditi přesně v cizích stopách ani dosáhnouti dokonalosti těch, jež napodobuješ..... jsou dva způsoby boje: jeden cestou zákonitou, druhý cestou násilí. Způsob první je vlastní člověku a druhý zvířatům. Protože však první způsob mnohdy nestačí, nezbývá než uchýliti se k druhému. Musí tedy vladař dobře uměti počínati si jako zvíře i jako člověk. Ano je zde spousta moudrosti a je opravdu až zarážející, že je mnoho z nich stále aktuálních, několik stovek let po sepsání. Je to opravdová paráda.