Vilda

Hrdinou můžeš být, i když se soupeř osobně nedostaví. Spoléhej na české ručičky! Zázračný boxer Vilda Jakš, ranař z vesničky u Brna, se navzdory nevalnému školnímu prospěchu vypracoval v celebritu, s níž se v mladém Československu mohl měřit jen málokterý sportsmen. I zásluhou zvláštních úlev během vojenské služby na letišti v Kbelích se stal roku 1931 poprvé mistrem republiky v rohování. Reportážní román kronikáře křivolakých cest našeho odboje Dalibora Váchy ho však zastihuje až zjara roku 1935, kdy v Paříži pilně trénuje na vrcholný světový mač. Buď smete kvalifikanty, které mu mezi provazy nastavěli šíbři z branže, buď ve finále udolá mlátičku Thila a vystoupí na Olymp, nebo ho bude muset dobývat odjinud. Pořád přece díky známostem zvládá prodávat české sklo a hýčkat milenky, jež kolem něj krouží jako vosy. Avšak nadejde Mnichov a protektorát – a v něm se furiantský vlastenec rozhodně dusit nehodlá. Žít i v exilu umí a šíří kolem sebe nakažlivý elán, nicméně v řadách formující se 311. bombardovací perutě RAF se žádá víc. Vzlétnout do ringu s chladnou hlavou! A přestože je knírkatý protivník z Berlína v téhle vzdušné bitvě zjevný, neráčil se k ní dostavit osobně, takže Vilda musí boxovat i sám se sebou, aby hrdinský přerod zvládl… „Portrét tančícího elegána Vildy Jakše“ se nemalou měrou věnuje jeho působení v řadách RAF. A boxerovy předválečné osudy, velmi volně zpracované ve filmu Pěsti ve tmě (1986) s Markem Vašutem, nyní autor zbavuje dobové ideologické příměsi. „Hodně dobrá kniha o jednom z největších československých sportovců a hrdinů, o meziválečném Československu i o Evropě v téže době. A také o dnešku.“ – Evropské peřeje. „Chtěl jsem ukázat, že to byl normální mládenec, který měl svoje problémy i negativní stránky. Úplně nejvíc mě zaujalo to, že když prohrával nebo prohrál, tak se zvedl a šel dál.“ – autor o hrdinovi. „Jenže co ten Čech? Vylétl v pařížských rinzích jako raketa, má na své straně tisk, je oblíbený diváky; stačí se podívat, jak teď křičí při každém jeho zdařilém úderu nebo úhybu. Vynikajícím způsobem bije protivníka, i když ustupuje. To je věc, která není vůbec obvyklá…“ – ukázka z textu. „Box je více o hlavě než o pěstech. Ten, kdo vstupuje do ringu se strachem a nehezkými představami o budoucnosti, prohraje. Má to vyzkoušené jak z prostoru mezi provazy, tak z velouše. Strach je jeho největší nepřítel. Nesmíš se bát. (…) Kdyby se znovu narodil, zase by chtěl být boxerem. Co může být krásnější než tenhle souboj síly a chytrosti jeden na jednoho. Mit proti sobě Hitlera, ukončil bych válku, povyrážel bych mu všechny zuby. Kdyby se daly problémy lidstva řešit boxem, lidi by si dali jeden na jednoho do držky, a bylo by. Žádný pumy, miny, křižníky a tanky… Pousmál se vlastní naivitě.“ – ukázka z textu.