Temní ilumináti

Legrační dobrodružství, ve kterém se hlavně zpočátku špatně orientuje, ale výhodou je, že jakmile člověk rezignuje na chápání souvislostí, vše podstatné do sebe v závěru zaklapne. Autorova barvitá fantazie sice popohání děj neustále kupředu, ale při zpětné rekapitulaci naleznete množství situací, které byly v rámci celkové koncepce zbytečně matoucí. Výraznější slabinu ovšem spatřuji v tom, že se Jan Pohunek v některých momentech až příliš snaží o parodii. Košaté metafory občas ztrácejí na vtipu, čistě proto, že než člověk dojde na jejich konec, zapomene, o čem byl začátek. Přičemž nemluvím o větách, ale rovnou o celých odstavcích. Na druhou stranu, bavil jsem se, tak jako se člověk baví u absurdních komedií, kdy vám něco přijde už maličko přes čáru, a něco udeří hřebíček na hlavičku. Nejvýrazněji přitom u mě samozřejmě bodovala bratrská dvojice nezničitelných zabijáků, ale to asi u každého, koho alespoň minimálně odchovala černá a bíla ovce tuzemského folku. Nakonec tedy spokojenost.

UCHOKNIHA. Šílená a vtipná parodie - bavila jsem se celou dobu. Iluminátské vedení v Praze, bratři Medvědové, vládnoucí všemi možnými i nemožnými zbraněmi, nebo zombík, živící se knihami - bláznivé nápady, přitom dohromady poskládané do vtipné mozaiky. Na začátku jsem sice byla ztracená jak Jeníček z Mařenkou v temném hvozdu, ale naštěstí jsem se brzy zorientovala a přešla na vlnu čisté zábavy. A na té jsem se vezla až do konce. Knížka je typická oddechovka a čistá zábava - kdo čeká něco hlubokomyslného, měl by se začíst spíš do jiného typu literatury...