Světelné (k)roky

(knihu mi poskytl autor) Zajímavá anotace i zajímavá obálka mě k této knize nalákaly, přiznám však, že jsem se při čtení docela dost trápil. Abych začal něčím pozitivním, myslím si, že autor měl skvělý nápad (některé recenze zmiňují Stopařova průvodce po Galaxii, což jsem nečetl, takže nemůžu posoudit). Nápad se mi ale líbil a dost se mi líbilo i to, že se na konci všechno spojí a jako celek to působí jako pěkně promyšlený příběh. Autor má také talent na vymýšlení různých planet, jejich historie a podobně, ale tím bohužel začíná celkem velký problém (pro mě). Těch informací je prostě hodně a přiznám se, že dlouhé odstavce popisů jsem četl jen z povinnosti. Myslím, že se to mělo více proškrtat – a nejen to. Celá kniha je totiž extrémně dlouhá, a to úplně zbytečně. Jednoduchý dialog je dlouhý třeba přes stránku, protože mezi postavami dochází k nějakým nedorozuměním nebo nepochopení. Dost mi také vadilo to, že se v příběhu na některé události díváme „zpětně“ (namísto toho, abychom u události byli, tak se o ní dozvídáme až následně), což s sebou opět přináší dlouhé odstavce, které podle mě do tohoto žánru nepatří. Kdyby byla kniha o sto až sto padesát stran kratší, je skvělá. Všechno na ní funguje a pokud je to autorova prvotina, tak je to super příběh – zpracování však vázne. Osobně mi nesedl humor, ale to je na každém čtenáři. Pokud čtete F. Kotletu nebo K. Sněgoňovou, myslím, že tahle kniha vás může (například po Legii) bavit. Jinak bych však knihu čtenářům, kteří se o scifi nezajímají, nedoporučil.

Od prvních stránek si mě příběh ziskal svým humer, ten je přesně podle mého gusta. Vtipné narážky jsou nejen zábavné, ale občas i dost přesné v tom, jak nastavují zrcadlo naší společnosti. Hlavní hrdina Hynek je klasický „kluk od vedle“ – sympatický, lidský, přesně ten typ hrdiny, se kterým chcete prožít celý příběh. A pak je tu Keiran… ten, co vás neskutečně vytáčí, ale zároveň ho milujete. Autor vybudoval úžasný vesmír – barevný, fantaskní, nápaditý. Působí živě a přirozeně, a kdybych mohla, hned ho letím prozkoumat. Příběh je rozdělený do čtyř částí. První tři jsou výborné – mají tempo, šmrnc, nápad a energii. U konce třetí a hlavně ve čtvrté části ale podle mě tempo upadá. Zápletka se začne komplikovat až moc, příběh se trochu natahuje a já už jsem musela víc bojovat s pozorností. Není to špatné, jen méně svižné než úvod. I s pomalejším závěrem je to podle mě skvělá prvotina. Zábavná, originální a plná sympatického humoru i nečekané citlivosti. A myslím si, že by tahle kniha byla i skvělá jako seriál nebo spíš sitcom :)