Studie v šarlatové

Počátek jednoho z nejslavnějších knižních přátelství. Připomněla jsem si tento příběh teď jen kvůli tomu, abych si ověřila, jak moc byla Stephanie Baudet pečlivá při převyprávění knihy pro děti. Musím přiznat, že číst originál v dobové mluvě už pro mne není dostatečně odpočinkové. Jsem ráda, že vznikají různá moderní převyprávění a adaptace příběhů mé oblíbené literární postavy.

Možná to bylo tím, že znám příběh ze seriálové adaptace, možná tím, že jsem se po Poeových povídkách těšila na delší detektivní román… Příběh mi každopádně přišel moc krátký, pomalu jsem se ani nerozkoukala a Sherlock už držel spoutaného vraha. Na jednu stranu oceňuji, že jsme se tak obsáhle dozvěděli o historii Arthura a Lucie a naskytlo se nám tu proto morální dilema, zda byl vrah v právu - a rozhodnutí nechává Doyle jen na nás, protože k soudu v knize nestihne dojít. Na druhou stranu, kdyby celou tu americkou kapitolu vypustil a nahradil ji nějakou další zápletkou, během níž by Sherlock dál pátral po vrahovi, možná by mi kniha přišla zajímavější. I tak se mi ale příběh líbil, stejně jako autorův styl psaní, a někdy si určitě přečtu i další díly.