Stín

Více než šedesátiletá historie zakopané slivovice. Čtenář při jejím hledání sleduje osudy Jarka a jeho staříčka. Osudy, které poznamenala doba. I když staříček říká: "Osud je akorát výmluva pro svinstva, které lidi dělají. A z jedného svinstva je druhé a další a lidi říkají, že je to osud." (s. 108) Příběh má říz jako slivovice, má vůni jako domovský grunt. Autor prokládá historky z vojenské služby u PTP se vzpomínkami na soužití se staříčkem. I když vojenské historky mohou působit místy vtipně, převládá smutek. "Ticho bolelo." (s. 112) "Za sto roků jí zbude akorát tak na lyžicu, a to bude jak zázrak. Bude vonět velice silně a v té vůni budou trnky v květu a jarní míza, med, slunko, déšť, větr i sníh tam bude a mráz a zem, v které ta slibovica leží celé roky, v zimě v létě." (s. 114) Přínosný je i doslov Pavla Hájka. Podle novely natočil režisér Martin Hollý film Tichá bolest.

Jeden z mála případů kdy je film lepší než kniha.Bude to asi skvělým hereckým obsazením.Připomenutí těžké doby kolektivizace a praporů PTP.