Psí hvězdy

Co uděláš na konci světa? Příroda tě už nepotřebuje, zato ty se bez ní neobejdeš… Ameriku stihla pohroma, jako by se tudy prohnali jezdci z Janova proroctví. Koho před devíti lety nezkosila pandemie zákeřné chřipky, toho pozvolna likviduje následná porucha krvetvorby, která z plání ve stínu Skalnatých hor vysává osiřelé ostrůvky osídlení. Ze dne na den takto na chátrajícím letišti u Denveru vzdorně přežívá i čtyřicetiletý pilot Hig. Nemoc ho připravila o těhotnou manželku a společníky mu dělají jen stařičký pes Jasper a dýchavičná cessna přezdívaná Bestie. Nedaleko sice hlídkuje po zuby ozbrojený Bangley, jenže díky nelehkému souručenství s tímhle podivínem Hig až doteď úspěšně hájil perimetr obrany základny proti nájezdníkům. V nastalé bídě je člověk člověku vlkem, jelikož jde o zásoby. A protože i galony paliva se v hangáru pomalu kazí, odhodlá se hrdina po sérii nepovedených průzkumů okolí k riskantnímu kroku. Kdyby bezezbytku využil kapacitu nádrže cessny a překonal s ní bod zlomu, snad by přeletěl stovky mil za oblast prověřených sousedů i bojůvek hladových hrdlořezů. Tím však může Hig ztratit i tu špetku jistoty, co ještě má: výměnou za naději, že svět lze v lůně netečné přírody znovu obnovit. Snad ano – než je z oblohy sestřelen, zahlédne mladou farmářku a s ní spojené přísliby. Pád z nebes ovšem nebude jediná hrůza, která ho na sebezáchovné pouti čeká. Postapokalyptická vize sleduje kroky muže odhodlaného přežít nejen na rovině první signální, ale především jako tvor společenský. Román připomínající americký mýtus o obrodném začátku zfilmoval pod názvem Vzhlížet ke hvězdám Ridley Scott s Jacobem Elordim v hlavní roli. Nejlepší kniha roku podle San Francisco Chronicle a Atlantic Monthly. „Život je pes a tento román o jeho předpeklí je literární start víc než bouřlivý. Pozoruhodně odpilotováno.“ – San Francisco Chronicle, 2012 „Chraplavým hlasem plným tísně, trýzně i touhy sklenul debutující literát-zálesák zpověď odvážlivce, který na jediné stránce prokáže udivující schopnost nás rozesmát, a hned zase ztuhnout a procítit bolest až do morku kostí. Jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků roku.“ – Playboy, 2012 „Zatímco McCarthy se [v románu Cesta] vydává po stezce syrovosti a nekonečné bezútěšnosti, na Hellerově pouti se skrze clonu černých mraků derou na svět hřejivé sluneční paprsky. Právě zručnost, s níž autor jako protřelý karbaník sází na stůl emoce celobarevného spektra, představuje hlavní devízu knihy. Psí hvězdy nabízejí okamžiky svíravě mrazivé, zbavené naděje, ale stejně tak umně napsané a skutečně fungující lyričtější pasáže, které se proměňují v nefalšovanou a až romanticky naivní oslavu přírody a jejich krás.“ – fantasyplanet.cz „… patří do souhvězdí, které si pojmenujete po svém, protože na starých názvech nezáleží. Příběh má skvělou atmosféru. Skoro všichni zemřeli. Ti, co přežili, si nevěří. Žijí v obrovské neohraničené krajině, v údolí a mezi horami, ale víc než dřív se musí ohlížet přes rameno, když svoje teritorium opustí.“ – ze čtenářských recenzí na databazeknih.cz „Meditativní dílo, v němž každý let drobné žluté cessny nad panenskou přírodou – obývanou tlupami všehoschopných přeživších – představuje úvahu nad tím, co nám ještě zbylo a zda je to něco, za co stojí žít. Nebo jestli bude lepším řešením vypnout motor a namířit to rovnou do kolmé skalní stěny…“ – seznam.cz (o filmovém zpracování, 2026)