"Kafka, Weil, Hrabal, Kundera, Pavel – nikdy jsem žádného z nich nepotkal, ale kdyby jich nebylo, tak by se můj život počatý ve dnech sovětské invaze odvíjel jinak." "Kdyby nebylo Prahy, museli bychom si ji vymyslet." Pražský slabikář, vydaný brněnským nakladatelstvím Host a sepsaný polským publicistou a novinářem o stěžejních českých autorech XX. století. Náš malý multikulturní literární středoevropský svět v jednom balení. Aleksandera Kaczorowského jsem vzala do ruky poprvé, přestože u nás vyšla jeho díla o zvučných jménech jako Havel či Ota Pavel. Nečekala jsem něco zásadně nového, co bych ještě nevěděla nebo nečetla, tak jsem po nich ani nesáhla. Jenže ono se vždycky něco najde. Pražský kalendář tak, přesto, že přísně vzato Pražákem byl z výše uvedených snad jen Franz Kafka, zahrál na mou literární strunu, která se naplno rozezněla při vzpomínání na Čapka, Hrabala, Pavla Škvoreckého či Kafku. A probudil touhu vrátit se k dílům těchto našich velikánů jako např. k sérii o Danny Smiřickém, nebo objevit pro sebe díla nová, mezi jinými Moskva - hranice od Jiřího Weila. Není na škodu přečíst si něco o "sobě" (Češích a českých spisovatelích) viděno cizíma očima. Krom toho, že Aleksander Kaczorowski toho "o nás" opravdu hodně ví a umí všechny ty literární puzzle poskládat do harmonického obrazu, jakkoliv jednotlivé puzzle jsou různě velké/obšírné, tak je k nám také shovívavý a vyhýbá se kritickým hodnocením. A že by se našlo dost kritických momentů nejen na straně našich odvěkých politických záporáků. Dokonce i jeho podání československého LSD (Češi byli jediní z východního bloku schopni jeho výroby) vyzní jako ocenění našeho farmaceutického průmyslu. Jeho díla tak jsou navýsost informativní a zajímavá nejen pro Poláky, ale i pro nás Čechy. Přitom dle názvu jde pouze o slabikář a ne encyklopedii :-). "Na to, co Polákům trvalo 10 let, Maďarům 10 měsíců, východním Němcům 10 týdnů, stačilo Čechům 10 dní." (Timothy Garton Ash) "Kundera se důsledně vzpíral tomu, aby přijal úlohu disidenta. Spatřoval v tom totiž riziko zpolitizování vlastní existence. Jen tak na okraj připomeňme, že podobného názoru byl i Bohumil Hrabal. Havel vlastně neměl jiný životopis než jen ten politický a intelektuální. Když si Kundera měl vybrat menší zlo, milejší mu bylo nemít žádný životopis. Žijeme nicméně ve světě, v němž odmítnout veškerou angažovanost jak ve veřejné sféře, kupříkladu v politice, tak i v soukromém životě, třeba v podobě založení rodiny, je pokládáno za nejhorší delikt. Náš svět nepřiznává nikomu právo na to, aby neměl žádný životopis. A už vůbec toto právo nepřiznává spisovatelům. A právě před tím utíká Milan Kundera."

Vynikající čtení. Sczygiel knihu označil nikoli za slabikář, ale za univerzitu, a ono to odpovídá. I člověk, který se českou literaturou dvacátého století zabývá systematicky, tam najde pár nových informací; když ne faktických, pak alespoň nezvyklý úhel pohledu, postřeh, myšlenkový konstrukt. Pro mne zásadní kapitola Přízraky Moskvy a částečně Před čím utíká Milan Kundera. Což neznamená, že se vším souhlasím, jen si říkám "aha, i takto to může být"...