Povídky z jedné kapsy

Co dodat? Snad jen to , že generace našeho rodu- počínaje mým dědou, který Čapka miloval už " před Hitlerem" a prozatím konče u mých dětí - celá tahle tlupa lidí obě kapsy četla a myslím, že nejednou - soudě podle upatlaných rohů., jedné polité strany- to od čaje (kluci četli tajně v době nemoci, když byli sami doma - neměla jsem jim říkat, že na čtení mají dost času- sama jsem to nesnášela a dělala jsem to taky ), propálené stránky od popela- (děda byl kuřák), specifickým podpisem mého otce na zadní straně knihy ( a dobře dělal, že si knihy podepisoval) a v neposlední řadě i zapomenutým tahákem s nějakými dnes už pro mě naprosto nepochopitelnými logaritmy, neboť i v hodině matematiky na průmyslovce se mi dařilo úspěšně číst. Takže za nás za všechny pane Čapku- klobouk dolů.

V aknize humorně psané detektivní zápletky mě velmi pobavily. Vyšetřující p. Mejzlík má svůj osobitý styl vyšetřování. Vyzdvihla bych povídky Tajemství písma, Jasnovidec, Šlépěje a Kupón.