Brin: Pošťák

„Až na samotnou smrt není žádné „naprosté“ porážky. Není žádné pohromy tak zničující, aby odhodlaný člověk nedokázal opět alespoň něco pozvednout z popela, je-li schopen riskovat vše, co mu ještě zbylo“. Ačkoliv se tento příběh odehrává v trochu jiném duchu než filmová verze „The Postman – Posel budoucnosti“ s Kevinem Costnerem v hlavní roli, pan spisovatel David Brin je s filmem spokojen. Dokonce ho lehce naštvalo, že byl do kin uveden spolu s Titanikem. Kdyby ne, měl by tento snímek určitě větší oblibu. Já musím přiznat, že jak film, tak i knižní příběh se mi líbí. Malá ochutnávka: Nákladní prostor vozidla byl téměř úplně vyplněn pytli z hrubé látky. Pach starého papíru byl v malé kabině cítit nejméně stejně silně jako vyčichlý zápach mumifikovaných tělesných pozůstatků. Gordon s nadějným zaklením vytáhl z přihrádky u řadící páky kovovou lahev. Žbluňklo to v ní. Musela být dobře zazátkovaná, když udržela tekutinu po šestnáct či více let..... Poznáte, nebo potkáte tu skoro stejné postavy, prožijete počátek vzniku legendy o pošťákovi, který si starými dopisy chtěl vydělat nějaký to jídlo a přístřeší. Četlo se to rychle, jsou tam nějaká hluchá místa, ale nejsou tak dlouhá, aby to čtenáře odrazovalo od dalšího čtení. Nakonec jsem byl spokojen. Posílám poděkování do Mostu, za poslání knížky jako dárek. Myslím si, že pro ty, kterým se líbil film, je tato kniha, tento příběh, ideálním doplňkem pro podrobnější studii tohoto postapokalyptického dobrodružství. Citát: Civilizace něco znamená. Jsme v tom všichni společně.

Dávám pět hvězd. Ne proto, že by to byl vrchol postapo žánru nebo autorův cit pro slova čněl nad všemi ostatními spisovateli. Prostě mám pro tenhle příběh slabost. Film patří k mým nejoblíbenějším vůbec, i když vím, že to není žádný trhák. Prostě mě chytá za srdíčko. A podobně se povedlo i knize.