Pohádky o mašinkách

Čarodějná kolej není jenom Nebelvír a spol. a vlaky z obyčejného nádraží do světa kouzel nejezdí jenom z londýnského nástupiště 9 a ¾, ale už dávno předtím ze sedmnácté koleje na Smíchově. Tedy když víte, jak přehodit kouzelnou výhybku… Kouzlo pohádek o mašinkách se od prvního vydání znásobilo. Není to jen černokněžník Zababa, ale i ten svět parních lokomotiv, který se mezitím posunul do oblasti bájného vyprávění a romantiky: „Potom však přestal myslit na nemocnou mašinku a jen tak seděl a dával se ovívat večerním vzduchem, z něhož voněl lehoučký rozptýlený kouř z mašinek a olej a pára tím nejlíbeznějším jarním nádražním vzduchem, který je nejkrásnější vůní pro každého železničáře. A mašinky na zlíchovské straně stále tak krásně pískaly a odkudsi z vyšehradského zhlaví sem doléhalo jemné cinkání nárazníků.“ Kdo jiný by to měl ilustrovat než Kamil Lhoták… A ještě ten technočernokněžník inženýr Zababa – to je originální postava, která, kdyby ji někdo oživil, má potenciál být vděčným prvkem nějaké steampunkové ságy.

pohádky o mašinkách jsem zbožňoval pro ten neopakovatelný dětský prožitek napjatého tajemna, který mi už v dospělosti moc nejde navodit, takovéto "bojím se hezky", s neochvějným přesvědčením, že všude okolo se nacházejí místa s kouzelnými výhybkami, kudy lze projít do jiného světa zvláštní, v dětství jsem si vůbec nevšiml, jak "názorně výchovné" tyhle pohádky jsou...