Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek

Kniha měla vlastně jen dvě chyby. Prožíval jsem až fyzickou bolest, když jsem ji z nějakého důvodu musel byť jen na chvilinku odložit. A - bacha na to, obálka je zrádně strohá - včera jsem se nevyspal, protože jsem si nedokázal jít lehnout, dokud jsem přes zadní okraj knihy zase nepřepadl do své osobní reality :-D Bez přehánění jsem našel svou další bibli, která se zařadí do vzácné sbírky vedle takových nádherností, jako je například de Saint Exupéryho Citadela. Miluju svérázné, jedinečné osobnosti střihu Martina Rajniše. Takový střih samozřejmě neexistuje, protože fór je v právě originalitě a živočišné lásce k životu. Velmi inspirativní, opojné čtení. A paní Magdalena Šebestová dala knize báječný tvar. Děkuju oběma!

Když jsem na tuhle knihu narazila v pražském Luxoru, bylo mi jasné, že ji chci. Jenže jsem ji nekoupila hned a oni mi ji vyprodali. A tak jsem musela čekat, až mi ji přivezou z Plzně do našeho knihkupectví. Čekání se vyplatilo, je to skvělá, nabíjející a přímo srdcová záležitost! Autora znám coby svého kolegu architekta, kterého jsem doposud obdivovala pro jeho kreativitu s "prkénky". Z knihy jsem se ovšem dozvěděla, že má podstatně širší záběr. Především jeho cesty po světě mi vyrazily dech. Kniha je nesmírně čtivá, šťavnatá, plnokrevná, přesně jako její autor. Na jeho příkladu je vidět, co je v životě to podstatné. Je to vlastně i psychologická a filozofická sonda do jeho života, který autor naprosto otevřeně popisuje, a to v míře nevídané. Rajniš je sopka, která neustále vybuchuje, ale neničí, naopak, září do kraje a zúrodňuje úhor kolem sebe. Je obrovský tvořivý talent, který svůj um rozdává plnými hrstmi. Předpokládám, že výtisků nebude mnoho, ale je to obrovská škoda, protože tohle by si měl přečíst každý, komu záleží na životě a lidech kolem sebe, kdo tvoří, nebo tvorbu druhým umožňuje, kdo učí nebo se učí. MR je prototypem nového školství, nových přístupů a mezilidských vztahů. Já ho prostě žeru.