Panáček z popela

Tak já vám tak nějak nevím... Už jsem na jiném místě psala, že české autory moc nevyhledávám, protože mi většinou nesednou svým stylem psaní. Přesto jsem chtěla dát šanci této knize, jejíž anotace mne nalákala na zajímavý děj. Bohužel právě velké nadšení se nekonalo. Poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se do příběhu Zory, jejího synka Robina, zesnulé babičky Emy Sedláčkové i dalších vpravila. Později už to sice docela odsýpalo, ale jednání postav mi přislo zčásti nelogické. O co přesně půjde, prozrazovat nebudu, něco je možné vyčíst z anotace, i když ani zdaleka ne všechno. Zora mi nebyla sympatická tak, jak bych si sama přála, a její pátrání po smrti ženy, která ji v dětství často hlídala, bylo tak trochu zvláštní. Zároveň jsem ji ale také chápala, protože bych pravděpodobně jednala ve stejné situaci podobně. Tohle však nedokážu dost dobře posoudit, protože se domnívám, že se mi to nikdy nestane. Kromě toho mne trochu mrzí, že se nevysvětlila záhada onoho dítěte, zmíněného v babiččině deníku. No ale asi to tak mělo být... Pokud jde o celkové rozuzlení a odhalení osoby, která měla Emu ve finále na svědomí, podle mého názoru vůbec nebylo možné přijít byť i na jen tu sebemenší stopu. Na závěr tedy hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, poslední část knihy se mi líbila a dokázala mě opravdu upoutat, ale od této autorky už nic dalšího vyhledávat nebudu.

Vztahový román převlečený za thriller. Mladá žena prožívá po rozvodu různá trápení s lidmi kolem sebe. Bojí se i seznamovat, když tu zemře její známá „babička“ podivnou smrtí. Trochu pátrání, trochu lásky, trochu pejska a máme tu románek pro ženy jako vyšitý. Nekritizuji ani trochu, příběh má spád a svoji přitažlivost, za mne však trochu vedle.