Pán čarodějů

Druhý díl série Střípky času je mnohem propracovanější, Jana i Petr se vyrovnávají s pocity po boji s čarodějem Mabrokem. Po jeho smrti se Petr ocitá mezi mlýnskými kameny. Policie ho podezírá, že je zločinec a hlídají ho, Mabrokovi čarodějové ho považují za zrádce. Ať chce nebo ne, musí se postavit na jeho místo a získat si respekt čarodějů. Ve světě čarodějů není o intriky, kouzla, magii, tajemství nouze. Opět se rozjíždí cesta plná napětí a cestování časem. Je potřeba, aby se v něm Jana ještě více zdokonalila, aby mohla sobě i Petrovi více pomáhat. Zjišťuje tak různé situace, kdy se co stalo, kdo je kdo a vypátrat kdo je další mocný čaroděj. Petr se musí stát Pánem čarodějů, do té doby nebudou v bezpečí. Jako pravou rukou Mabroka je pro ostatní hrozba a chtějí ho porazit. Spolu s policií čarodějů se snaží vymyslet plán. Mezi Petrem a Janou to drhne. Najednou je to jiné. Každodenní žití je jiné, než když si vyprávěli v minulosti, kdy Jana cestovala časem. Autorka nám odkryje další postavy a jejich minulost. Dozvíme se více o Dvořákové, matce Mabroka. Kniha je čtivá a četla se mi dobře. Přesto se nebráním myšlence, že mírné proškrtání uprostřed příběhu by knize prospělo. Konec je opět famózní, tak i za pomalejší prostředek dávám plné hodnocení.

Z prvního dílu této série o cestování časem s názvem Střípky času jsem byla více než nadšená, a tento druhý to jen umocňuje. Autorka má velký talent na vyprávění příběhů, které se zachytí v duši a srdci. Zasazení na skutečné místo jen umocňuje realističnost této knížky, tím spíš, že vymyslela dechberoucí systém magie proudící naším světem. Možnost nahlédnout na celý svět knížky díky střídání vypravěčů očima nejen Jany, ale i Petra, bylo nejen velkým oživením textu, ale celému příběhu dodalo nové roviny, z nichž až běhá mráz po zádech. Příběhu, který ukazuje, že ani smrtí nic končit nemusí. Že láska může být tou největší obětí. Že ani magie není všemocná. Postavy nejsou černobílé, ale každá jedna je šedá, ať už míň či víc. Nejsou jen dobří a jen špatní, ale mají v sobě něco i ze druhé strany. Nad Janiným chováním by se možná dalo protočit očima, ale o to působí skutečněji. Petr mé srdce dobyl už prvním dílem, a zde své místo jedině potvrdil: nejenže je to přesně ten charakter, po němž čtenářky touží, ale i on navzdory proměnným je až neuvěřitelně lidský a jednoduše řečeno, prostě úžasný. Celý příběh krásně doplňují i ostatní postavy, některé nové a jiné již známé, některé sympatické a jiné by jsou na vzetí pánvičkou po hlavě, ale i to je další kvalitou díla. Knížkou se táhnou emoce podporující celkovou atmosféru, během pár vět dokáže autorka čtenáře rozesmát, vyděsit, překvapit či napnout. Což jen umocňuje i autorčin poutavý styl psaní, který vrhne čtenáře do děje a vůbec není snadné se od něj odpoutat.