Od Markéty Lukáškové jsem četla její publikaci Co vás v dějáku nenaučili a já chtěla vyzkoušet ještě něco dalšího. Na doporučení jsem sáhla po knize Odvaha a jsem spokojená. Autorka přichází s celkem zajímavou premisou - jak různě se může odvíjet život člověka na základě jeho odpovědi - a to zasazeno do kontextu českých dějin, konkrétně poválečné doby z pohledu mladé Židovky, která přežila koncentrační tábor. Příběh je psaný velmi čtivě, rychle mne to vtáhlo do sebe, zajímalo mne, co se s hlavní hrdinkou bude dít. Autorka mne nutila přemýšlet nad tématy jako je vlastní svědomí, oportunismus, co dělá člověka svobodným nebo naopak závislým na ostatních - a taky, jak bych se rozhodla já, kdybych byla na místě naší hlavní hrdinky. Autorka tu popisuje dost těžké téma a dělá to se ctí. Příběh je velmi dobře propracovaný, dobře vystavěný a každá ze dvou rovin/částí, do kterých je kniha rozdělena, nabízí trochu jiný úhel pohledu na danou věc, což mi přišlo jako velmi dobré řešení - a hlavně dobře zpracované. Těžko se mi rozhoduje, která z těch dvou rovin/částí mne bavila víc. Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Nevím, co přesně mi na příběhu chybělo, abych hodnotila naplno. Možná mělo vliv to, že jsem kvůli problémům s očima musela čtení knihy na chvíli odložit, a tak jsem kvůli tomu asi trošku ztratila to propojení, které jsem si s knihou utvořila hned na začátku. Ale to určitě není chyba ani knihy, ani autorky. Knihu však mohu rozhodně doporučit.

Přiblížil se podzim, je třeba trochu pohnout se čtenářskou výzvou :-). A toto téma, byť se jeví jednoduše, byl pro mě oříšek. Mám spoustu koupených knih, doma v knihovničce, které trpělivě čekají na svou chvíli :-). Nevěděla jsem, do které se pustit, až nakonec zvítězila tato, celkem nedávná koupě, ale je vhodná formátem do malého letadlového zavazadla a taky, samozřejmě, jsem se na ni moc těšila :-). A určitě jsem nebyla zklamaná, protože styl psaní Markéty Lukáškové znám, přečetla jsem několik jejich knih. Píše zdánlivě jednoduše, má svůj osobitý styl, neplýtvá emocemi, ale.... každá její kniha je výborně vypointovaná, něčím originální a příběhy se vždy pěkně prolnou bez nějakých podivných či nevěrohodných náhod. Navíc opět ukazuje, že se nebojí historických témat, která ale pojme po svém, se dvěma příběhy, které se na základě protichůdných rozhodnutí mohly stát. A v každém z nich hrdinka něco nalézá a něco ztrácí a je na čtenářích, se kterým příběhem se více ztotožní, který budou hrdince přát. Už v knize Panda v nesnázích autorka ,v linii příběhu Marie, zabrousila do tragických poválečných let , let padesátých a jejich dopadů na obyčejné lidi. Už tam se mi příběh velmi líbil a tak se nedivím, že vznikl i tento, který je, dle mého, v detailu ještě lepší. Je opravdu skvělé, kolik máme výborných českých autorek, je z čeho si vybírat. Kdo jste Markétu ještě neobjevil, zkuste ji, minimálně zpracované téma si to určitě zaslouží. Hodnotím tedy maximem a doufám, že Majonéza k snídani, která je v mé knihovně už pekelně dlouho stále "na čekačce" se také brzy dočká:-).