Nezapomeň psát

Nikdy nevěřte tomu, že ženy jsou slabší pohlaví! Na léto roku 1960 dvacetiletá Marilyn jen tak nezapomene. Jako by nestačilo, že o prázdninách volnomyšlenkářskou židovskou dívku doma dusí přísný otec, který ji na univerzitu poslal beztak jen proto, aby si tam našla dobrého manžela. Po trapném skandálu v místní synagoze, kde se před zraky celé jejich kongregace líbala s rabínovým synem, se jediným řešením zdá být svatba. Svobodomyslná kráska se ovšem vdávat rozhodně nechce, a tak ji rodiče pošlou do Filadelfie k pratetě Adě, vyhlášené dohazovačce, která ji má přivést k rozumu. Děvčeti přivyklému newyorskému ruchu se o poznání klidnější prostředí ani rázovité chování nové poručnice zpočátku moc nezdá, postupně však zjišťuje, že čiperná a elegantní sedmdesátnice není suchopárná stará panna, ale životem protřelá žena s velkým srdcem, která ji může mnohému naučit a po jejímž boku zažije nejedno dobrodružství… Na světě existují jenom tři jistoty: smrt, daně a židovské matky, které chtějí provdat nebo oženit svoje děti. Humorné a poutavé vyprávění s dvojicí nezapomenutelných hrdinek ocení posluchačky (i jejich horší polovičky) libovolného věku a náboženského vyznání. „Tuhle knižní jízdu si užijí čtenářky všech generací, je to příběh, který má přesah, má co říct a není přeslazený ani sentimentální.“ – Zápisky jedné knihovnice „Čtivý, vtipný a místy hořkosladký příběh o dospívání, od kterého se čtenáři neodtrhnou a jehož postavy působí jako živé.“ – Historical Novel Society „Úžasně napsaný hřejivý příběh, nasáklý skrz na skrz atmosférou šedesátek v Americe. Ledy praskají, staré pořádky se hroutí, mravy se uvolňují, jen vy máte smůlu. Žijete v ultrakonzervativní židovské komunitě a jste mladá žena.“ – Databáze knih „Připravte se na hromadu smíchu i pár slz.“ – Goodreads „Každá mladá dívka by měla mít tetu, jako je Ada, která jí dokáže pomoci porozumět sobě samé.“ – The Book Review Crew Zastavil se u pastelově modrého kabrioletu značky Cadillac se staženou střechou, jehož pochromovaná kapota se na slunci oslnivě třpytila. Za volantem seděla žena s platinově blond vlasy vykukujícími zpod světle modré šálky značky Hermès. Na rukou měla natažené rukavice na řízení ve stejné barvě, jednou z nich pevně svírala volant, na nějž netrpělivě poklepávala ukazováčkem, a ve druhé držela zapálenou cigaretu, z níž v pravidelných intervalech potahovala. Při pohledu zezadu by to klidně mohla být Marilyn Monroe. Ve zpětném zrcátku jsem viděla, jak si poposunula sluneční brýle ve tvaru kočičích očí, takže se objevily vějířky jemných vrásek kolem jejích hnědých očí – a mladistvý dojem se rozplynul. – ukázka z knihy