Nekromant Johannes Cabal

Jedním slovem: lahůdka. K neuvěření, že se jedná o prvotinu. A navíc má tato kniha (a hlavně její autor - na rozdíl od např. norského detektivkáře Torkila Damhauga) to štěstí, že se jí dostalo skvostného překladu vynikajícího překladatele Viktora Janiše. Neodolám, a přidám pár vět z knihy - kterou srdečně doporučuji a těším se na její pokračování. Vrána příšerně zfušovala přistání a teď ke Cabalovi plna naděje hopsala přes trávu. Pohlédl na ni bez sebemenší náklonnosti. „Proč jsi nemohla být něco stylovějšího?“ zeptal se jí. „Třeba krkavec. Nebo havran.“ „Kronk!“ „Nebo tučňák. Vážně bych si nevybíral.“ Zadíval se na vránu a vrána se s očekáváním zadívala na něj. „No tak dobře,“ řekl nakonec a poklepal si na rameno.

Tahle kniha je jednoduše báječná. Nápaditá, humorná i originální, s intelektuálním přesahem a vymazlenou zápletkou. Co mě přitom okouzlilo nejvíc, byla opojná atmosféra pojízdného karnevalu plného podivuhodných monster, falešných her a nejasných proroctví. S tímhle spektáklem jezdí principál Johannes Cabal po světě a sbírá duše ďáblovi, aby vykoupil tu svou vlastní. Jenže vsaďte se někdy s otcem všech lží... Leda nejste-li sám ještě větší lhář. Prvotina Jonathana L. Howarda je plná břitkého humoru, skvěle nakombinovaného s magií hrůzostrašných historek z přelomu století. Hraje přitom na notu absurdních hodnot společenského života, které se mění se stejnou pravidelností, jako roční období. Děj je v první půlce především sledem různých epizod, teprve druhá část knihy nabídne celistvější zápletku. Zde však už vyprávění trochu stagnuje, jako by autor ty nejlepší nápady zužitkoval příliš brzy a nevěděl, co psát dál. Přesto by mě vážně moc zajímalo, jak se celá série vyvíjí v dalších dílech.