Největší z Pierotů

Od Františka Kožíka jsem přečetla hodně životopisných románů, ale nejvíc se mi líbila biografie o slavném francouzském mimovi Debureauovi, který měl z matčiny strany české kořeny. Tento poutavě napsaný životní příběh chytne člověka za srdíčko a už ho nepustí. Kniha se mi moc líbila v době gymnaziální a i nyní. Skvělý životopis, který by si zasloužil víc jak pět hvězdiček.

Geniální práce s češtinou. A jsme u toho, to není práce, to je totiž skutečné umění. Přesto si dovolím zabrblat, proč nemůžu dát plný počet hvězdiček. Je to jednak asi plánovaná, nicméně příšerná idealizovanost hrdiny a zvolený styl psaní. Možná namítnete, že je to dobou vzniku románu, ale čtu literaturu první poloviny 20. století často a ráda, a vím, že umí být po čertech přirozená. Tady se ale pan Kožík uvěznil do Debureauovy glorifikace natolik, že ačkoliv do Kašparovy mysli a hnutí nahlížíme nepřetržitě, výsledek je neživý, neživotný. A za druhé... Jsem samozřejmě na straně nespravedlivě utiskovaných a porobených, ale automaticky to neznamená, že každý chuďas je klaďas a vice versa. Nastavený socialistický tón díla je opět velmi nepřirozený a hlavně nás pomalu směřuje do období čtyřiceti let, kdy jsme jím byli krmeni horem dolem. Schválně jsem si hledala, jak moc byl pan Kožík pravověrný... Suma sumárum, pro mě na jednu stranu překrásný román, ale s několika výraznými nepřehlédnutelnými mínusy. Ale určitě bych doporučila mladší generaci jako ukázku vysoké literatury, která se nepíše proto, "aby stránky jen ubíhaly a měla jsem to za dva dny přečtené"... Já si nadále vystačím s úžasným seriálem z dob, kdy jsme je ještě uměli točit, s nepřekonatelným Vláďou Kyslíkem v hlavní roli.