Strážce svaté relikvie

Dobrý historický příběh, ve kterém vystupuje hodně skutečných významných osob. Mikuláš s Robertem se při nelehkém pátrání ocitnou několikrát v ohrožení života. Závěr knihy naznačuje pokračování, tak se snad brzy dočkáme.

Tak druhý díl z období Přemysla Otakara I. byl alespoň pro mne o chloupek lepší než díl první, hlavně druhá polovina knihy kdy se vyprávění z historické detektivky překlápělo víc do historického románu mně více upoutalo. Autor si dal práci s vyhledáváním informací z tohoto období a do příběhu zakomponoval tři osoby které znám už z jiných knih a jejichž osudy mně vždy zajímali. Za prvé prvorozeného syna Přemysla Otakara I. Vratislava, je velmi neobvyklé že středověký vládce vydědí svého syna, když ještě nemá jiného, jak pan Kalenda tak například Vlastimil Vondruška Vratislava vykreslili v nepříliš příznivém světle, ale stejně je to velmi podivné. Za druhé v knize vystupuje Děpolt III. z rodu Děpolticů což byla boční větev Přemyslovců, která měla významnou roli v našich dějinách na přelomu 12 a 13 století, o tom že to nebyl žádný bezvýznamný rod svědčí například to že děd Děpolta II. byl markrabě Albrecht I. Medvěd z rodu Askánců, kteří patřili k nejmocnějším říšským rodům, vůbec by mně nevadilo kdyby nějaký autor více zmapoval jejich osudy. No a za třetí zde vystupuje Fridrich II. Štaufský spolu s Fridrichem I. Barbarossou nejvýznačnější a nejzajímavější představitel Štaufovského panovnického rodu. Z konce Strážce svaté relikvie je poznat že hlavní aktéři budou vyšetřovat právě ve službách Fridricha II. a jelikož první kniha měla na obálce zelený kříž řádu svatého Lazara, druhý díl má červený kříž Templářů, tak třetí by mohl mít bílý Johanitský.