Doživotí

Poslouchala jsem audioknihu,rozhovory Xavera s osmnásti vrahy odsouzenými na doživotí.Poučné,málokdo si přiznává ,že vraždil.Od doby kdy kniha vyšla se mnohé změnilo.Někteří nežijí,Kájínek je na svobodě.Xaverův styl psaní se mi líbí a určitě si ještě od něj něco přečtu.

Přes docela vážné výhrady k panu Veselému, jehož rozhovory, někdy opravdu nemožné a nepokrytě zaujaté, jsem viděla na DVTV nebo XTV, jsem vzhledem k tématu sáhla po jeho knize Doživotí. Renomé si u mně k mému zklamání nevylepšil. Jeho způsob vedení rozhovoru a pokládání opakovaných, triviálních (chtěl se přiblížit odsouzeným vrahům..?) otázek je na zkušeného novináře a moderátora opravdu tristní. V případě Jiřího Kajínka jsem dokonce zaznamenala až jistou podbízivost. Hodnotu kniha získává díky samotným výpovědím odsouzených k doživotí, jakkoli ti také odpovídají zase a pouze na položené dotazy. Nejde proto taky o žádné hlubokomyslné dílo. Dle očekávání se řada z dotazovaných odsouzenců cítí nevinná, na čele s Kájínkem a Roubalem. Nechci soudit, v kolika případech došlo k soudním omylům/zločinům a nespravedlivým odsudkům, o kvalitě našeho soudnictví však nemám příliš vysoké mínění. Pořád tam pracují jen lidi, ať jsou zákony sebelepší. Liknavost či spíše nezájem policie při vyšetřování krádeží jsem osobně zažila dvakrát, drobné krádeže přitom nehlásím. Ano, je to policie, nikoli soud, jenže tady celý proces začíná. A jak vyplývá z rozhovoru s Kutílkem, kterému jedinému bych jeho vyjádření (přiznání) věřila, tak s naší justicí to vypadá podobně či ještě hůře. Problémem je, když i teoreticky odsoudí nevinného člověka na doživotí, dříve na smrt. Podle všeho je totiž důležitější "zachovat si tvář" než přiznat, že pochybila. Kniha tak zůstává zajímavým a varovným svědectvím. Současně se taky ukazuje význam lidské stránky odsouzenců. Ne každý je inteligentní manipulátor, navíc mediálně zdatný, a nemůže se mu tak dostat pozornosti, neřkuli milosti od pana prezidenta.