Městečko Son

Jedinou pravdou, na kterou se můžeme spolehnout, je řeč těla. Už sedm let připomíná život Kari Voss noční můru. Čtyřicátnice oplakávající manžela ztrácí rok za rokem zbytky naděje, že ještě někdy uvidí svého pohřešovaného syna, kterého unesli po oslavě devátých narozenin. Pak je ale tato uznávaná psycholožka, spolupracující jako konzultantka s norskou kriminální policií v Oslu, přizvána k vyšetřování případu, který se jí osobně dotýká. V městečku Son jsou totiž brutálně zavražděny dvě dospívající dívky, s nimiž se její nezvěstný Vetle kdysi přátelil, a hlavním podezřelým je jejich další kamarád z dětství. Problémový Jesper, přehlížený vlastními rodiči a prodávající spolužákům drogy, však tvrdí, že je nevinný a že si z dotyčné noci nic nepamatuje. A přestože má policie množství důkazů svědčících o jeho vině, Kari Voss, přezdívaná „živoucí detektor lži“, mu věří. A s pomocí komisařky Ramony Norum brzy odhalí, že nikdo – včetně obětí – není tím, kým se zdá být… Mezinárodní bestseller dělající čest skandinávským thrillerům je úvodním dílem plánované románové trilogie, jejíž hrdinkou je specialistka na odhalování lží Kari Voss. „Dechberoucí thriller s mnohovrstevnatým dějem a šokujícím zvratem. Prostě skvělé!“ – Express „Povedené severské krimi s temnou atmosférou, svižným dějem a výbornou hlavní hrdinkou. (…) Nechybí napětí, překvapivé zvraty ani mrazivá atmosféra typická pro skandinávské thrillery. Skvělý start nové trilogie.“ – ze čtenářských ohlasů na Databazeknih.cz „Městečko Son má všechno, čím by měl disponovat dobrý kriminální román – a ještě něco navíc.“ – Sunday Times „Všichni jsme lháři.“ Odmlčím se a nechávám ticho chvíli trvat. „Ano, my všichni, a tím prvním, komu lžeme, jsme my sami. Začíná to u našich vzpomínek: že prý si pamatujete, jak vás coby roční mimino chovala babička? Nuže, taková vzpomínka neexistuje. Je to čirá smyšlenka. Z doby, než vám byly dva roky, si nepamatujete nic. Z biologického hlediska je to nepravděpodobné. Mozek ještě není natolik vybavený, aby si z tak raného věku cokoli pamatoval.“ Přejíždím pohledem po posluchačích, aby mi věnovali maximální pozornost. „Mrzí mě, že vás zklamu, ale naše vzpomínky nejsou tak důvěryhodné, jak si myslíme. Většina lidí je přesvědčená, že můžeme vstupovat do svých vzpomínek, jako by to byly videonahrávky, které si můžeme přehrávat dle libosti. Ale ono to tak není. Naše vzpomínky jsou provázané s našimi zážitky a tyto dvě věci se smíchají tak, jako když do vody nalijete mléko. Jakmile se spojí, už nemůžete oddělit jedno od druhého.“ Někdo vpředu si odkašle. „A věřte tomu nebo ne,“ pokračuju, „vzpomínky můžeme záměrně vytvářet. Takhle neuvěřitelně tvárná je naše paměť. Jak říká jeden můj kolega: ‚Jsme hackeři paměti: nutíme ostatní věřit věcem, které se nikdy nestaly.‘ Ne, dámy a pánové, tohle není kouzelnický trik ani hypnóza. Ale pouhá psychologie.“ Usměju se na obecenstvo. „Ale než se ponoříme do svých vzpomínek, zaměříme se na naše těla. Protože ta promlouvají tichým jazykem, který si musíte ve svém oboru osvojit. A tenhle jazyk, dámy a pánové, je jedinou pravdou, na kterou se můžete spolehnout. Absolutně jedinou.“ – ukázka z knihy