Matky a dcéry

Některé knihy vás zaujmou dějem. Jiné postavami. A pak jsou takové, které ve vás probudí spoustu emocí a ještě dlouho po dočtení na ně myslíte. Přesně takové pro mě byly Matky a dcery. Přiznám se, že jsem čekala příjemný rodinný román. Dostala jsem ale mnohem víc. Příběh, který je obyčejný a zároveň neobyčejně silný. Příběh o rodině, vztazích, ztrátách, odpuštění i o tom, že nový začátek může přijít v jakékoli životní etapě. Moc se mi líbilo, že každá ze tří hlavních hrdinek byla úplně jiná. Naomi, Martha i Willow mají své radosti, trápení i chyby a právě díky tomu působí neskutečně uvěřitelně. Ne vždy jsem s nimi souhlasila, ale všechny jsem dokázala pochopit. A myslím, že právě v tom je síla této knihy. Ukazuje, že než někoho odsoudíme, měli bychom znát celý jeho příběh. Erica James píše nádherně lidsky. Nepotřebuje velká dramata ani šokující zvraty, aby čtenáře vtáhla. Stačí jí obyčejný život, protože přesně ten bývá často nejsilnější. Stránky mi mizely pod rukama a ani jsem si neuvědomila, jak rychle se blížím ke konci. Možná právě proto působí její postavy tak opravdově. Sama autorka totiž říká, že ráda oslovuje úplně cizí lidi a poslouchá jejich životní příběhy. Právě z nich pak čerpá inspiraci pro své romány. A je to na jejím psaní opravdu znát. Není proto divu, že si kniha získala tolik čtenářů. Na Goodreads má krásné hodnocení 4,29 z 5, což podle mě dokonale vystihuje, jak silně dokáže oslovit. Pokud máte rádi příběhy, které nikam nespěchají, ale zato ve vás zanechají spoustu emocí, tuhle knihu vám můžu z celého srdce doporučit. Pro mě to bylo jedno z těch čtení, u kterého jsem po dočtení jen seděla, zavřela knihu a chvíli si všechno nechávala doznít. A přesně takové knihy mám nejradši.

Silný příběh s tajemstvỳmi,které nikdo nečeká.První knižka od autorky ale určitě ne poslední.