Louka

Pečlivě komponovaná novela Louka sleduje postavu dobráka od počátku nemoci až po smrt, jeho lakotnou ženu a syna, u něhož se soucitný vztah k otci prolíná s upevňujícím se vztahem milostným. Osobitost novely vyrůstá z výmluvnosti zblízka viděných věcí v pustnoucím domě, v detailních popisech vztahů, v pečlivých dialozích, v kterých probleskují křivdy minulosti. O autorce: Prozaička Marie Vosiková (1942 - 2014), ostravská rodačka, která střídavě žila v Rožnově pod Radhoštěm nebo ve Švýcarsku u dcer, absolventka matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, pracovala dlouhý čas v oboru výpočetní techniky. Vstoupila do literatury nenápadně, avšak na svou dobu nekonvenčně. Debutovala v ostravském Profilu souborem osobitých alegorických příběhů připomínajících bajky Kapky rosy (1979), pokračovala promyšleně strukturovaným románem o životě a smrti Louka (1981), v němž vrchovatě prokázala své narativní schopnosti. Následovala šestice obsahově sevřených próz, která se žánrově pohybovala mezi novelou a povídkou, tematicky byla zakotvena ve všedním realistickém životě, ovšem plném fantazie a symboliky ve sféře intimní. Soubor dostal název Klíče (1987), jako kdyby se jím chtělo vyjádřit, že je člověk věčně odsouzen k hledání klíčů k smyslu vlastního života. Dále je autorkou těchto povídkových knih: Dámy bez deštníku, nakl. Anagram, Ostrava, 2002, Jen já a ty, nakl. Isadora.