Český soubor Lotta z Rošťácké uličky představuje pohodovou rodinku. První část - Děti z Rošťácké uličky - vypráví Lottina starší sestra Mia. Další tři části - Lotta z Rošťácké uličky, Lotta umí jezdit na kole a Lotta umí skoro všechno - čtenář sleduje pomocí autorského vypravěče. Lotta v průběhu dvou tří let (v první části je tříletá, v předposlední slaví páté narozeniny) objevuje svět. Občas trucuje, když se snaží vyrovnat starším sourozencům. Ale to je u malého dítěte pochopitelné. Rozhodně nikoho netyranizuje. Rodiče na její občasné trucování reagují správně. Bez křiku jí dokáží vysvětlit, jak se má chovat. I když se příběhy odehrávají v P(R)ošťácké uličce někde ve Švédsku, tak podobná dětská dobrodružství se dají zažít i někde Na Kopečku v Horní Dolní. Ilustrace Aleny Ladové vystihují pohodovou atmosféru. Překlad Karla Šebesty přesně odráží jazykovou hravost odpozorovanou z dětské mluvy - domásnost, reseft, nainěkcovat, zametavé šaty. Reseft na solný den? Lívance jako od maminky Nymanové nebo tety Bergrové a přečíst si nějakou pěknou knížku, třeba od Astrid Lindgrenové.

No, panejo. Potvrdilo se mi, že dospělost ze všeho stírá naivitu a zalíbenost v tom, co ve skutečnosti moc ok není. Lottu mám kvůli předčítání před spaním v rámci hlídání teď doma a nestačím zírat, jaký parchant ta Lotta je. Trošku pokulhává vidina pětiletýho děcka, který mluví jako dospělák, ale děckám to asi divný nepřijde. Je uřvaná, dělá naschvály a problémy, je hnusná na rodiče i sourozence a ničeho si neváží...jakto že jsem to jako dítě neviděla ?? No prostě zklamání , a to Lindgrenové hodně věřím skrz Bullerbyn !! :)