Detektívka Kroky vraha je napísaná presne podľa môjho gusta. Brutalitu, násilie alebo kruté zlo som v nej nenašla. Možno toto sú prvky, ktoré iným v knihe chýbajú, ale ja skôr oceňujem prepracovanú psychológiu postáv a vzťahy medzi nimi. Oceňujem stvárnené prostredie, v ktorom sa dej odohráva a hlavne charizmatického a pohodového vyšetrovateľa, ktorý knihe dodáva tu najdôležitejšiu ingredienciu. Autorka sa zameriava skôr na priblíženie okolností, ktoré mohli viesť k vražde, metie čitateľov množstvom postáv a priblížením ich vzťahov smerom k obetiam. Nechýbali mi ani bežné ľudské emócie a pohnútky, ktoré pridávajú na uveriteľnosti detektívnej zápletky. Teším sa na ďalší diel a to ani nie som príliš veľká obľúbenkyňa detektívok ;-).

Kniha je psychologickou sondou do životů lidí. Vražda je spíše náhodný prvek. Vyšetřovatel Josef Bergman pomalu rozplétá klubko vzájemných vztahů a přibližuje se k rozuzlení. Přesto nedokáže zabránit dalšímu útoku na osobu, se kterou se čtenář mezi tím sblíží. Motivy jednotlivých postav, jejich omyly, chyby a špatná životní rozhodnutí mi způsobily melancholickou náladu. Nic proti kočkám, které mám ráda, ale zůstat pouze v jejich společnosti a sledovat jak život utíká mezi prsty ....nic moc. Určitě si přečtu po čase i další díly série. "...a tak se šla projít po hřbitově... Kupodivu ji to nerozesmutnilo, právě naopak - naplnil ji dosud nepoznaný pocit smíření s budoucností. Prohlížela si staré náhrobky a četla vybledlé nápisy. Uklidňovalo ji vědomí, že tihle lidé - stejní lidé jako ona - už mají život za sebou. Narodili se, milovali, trpěli, radovali se a pak zemřeli. Jejich jména na náhrobcích byla pro Kláru důkazem, že smrt se dá zvládnout. Zvládli ji jiní, zvládne ji i ona. Bylo v tom cosi nesmírně konejšivého." Také chodím ráda na hřbitovy....lépe bych to nenapsala.