Kost

Jelikož vítěznou dětskou knihu letošní Magnesie už jsem přečetla někdy v únoru, usoudila jsem, že nazrál čas přečíst si loňskou „vítězku“, kterou už máme půl roku v knihovně a nikdo si ji zatím nevypůjčil. Takže jsem si ji jedno odpoledne poté, co jsem zavřela knihovnu, vzala domů a druhý den jsem ji s sebou zase přivezla vrátit. A teď jen přemýšlím, jak ji dostat ke čtenářům, protože tak úžasnou knihu jsem už dlouho nečetla. Hodlám ji určitě nabídnout i zkušeným dospělákům, protože Kost musí zaujmout a potěšit každého knižního nadšence. Kam se hrabe detektivka Hrobová hora, kterou jsem četla před Kostí, tu jsem úplně v klidu odložila a vůbec mi to „netrhalo žíly“. Tady jsem se těšila na každou další stránku, na každou další kapitolu, netrpělivě jsem vyhlížela Rózu, zlobila jsem se střídavě na Lucku a na Matějova tátu, prostě příběh mě doslova uhranul. Navíc jsem ještě nikdy nezačínala číst knihu tím způsobem, že jsem se dlouze toulala více než deseti nádherně barevnými dvoustránkovými ilustracemi. Velmi vítané překvapení! Takže dodatečně potvrzuju, že Magnesii literu obdržela tahle knížka plným právem. Četla jsem Tajemství oblázkové hory a přestože mě zaujala, považuju ji spíše za knihu pro dospělé. Ovšem teď už se těším na Bitvu o diamant.

Motivována marlowem, poslechla jsem na jeden zátah - svěží dílko, u kterého jsem litovala, že nejstaršímu vnukovi je jen šest... To, co s kamarádem marlowa málem seklo, mě neskutečně bavilo. Naprosto nehloupé a přitom vtipné. Právě ta kost je tam výborná a zprostředkovává téma o úctě k zemřelým, ale nezůstane jen u toho. Rozhlasová adaptace skvostná. Top komentář Jadla, taky mám malé rozpaky v závěru, ale i přesto plný počet.