Hra o trůny

Hru o truny jsem poprve zacala cist pred nekolika lety, v pocatcich serialu, ktery postupne zaplnil svet a tim me nejspis pozastavil ve ztraceni se mezi stranami teto epicke fantasy... Nicmene kniha po me pokukovala a vyckavala, dokud jsem ji opet nevzala do rukou a nenechala se ucarovat Martinovym svetem a literarnim stylem... Netreba rikat, ze prekrasnym, podmanivym a osobitym... Cteno v prekladu Hany Brezakove, ale jiste casem zkusim i nove vydani s temi fantastickymi ilustracemi na obalkach :) ... laska na prvni pricichnuti :)

Ke čtení mě kdysi přivedla pochvalná recenze v Dechu draka; od té doby jsem celou sérii četl třikrát. A vím, že to nebylo naposledy. Po zhltnutí předkrmu jménem prolog jsem předpokládal, že půjde o fantasy klasického střihu a ze standardní látky. Chyba. Od napřirozena se rychle přesuneme mezi lidi obyčejné i neobyčejné, intrikány i rytíře, hlupáky a vychytralce, šlechtice i spodinu. Autor je nejen bravurní vypravěč, ale také znalec duší - troufám si tvrdit, že by se uživil i jako psycholog. Díky tomu je většina postav nejen nezapomenutelná, ale hlavně úžasně lidská a nejednoznačná. Každý má své lepší i horší vlastnosti, o každém lze vést debaty dlouhé jako tasemnice. Tomu napomáhá i fakt, že na děj nahlížíme očima různých osob. Ty se střídají, takže na konci každé kapitoly zoufáte, že opouštíte některého ze svých oblíbenců, a zároveň jásáte, že se vracíte jinému hrdinovi, kterého už znáte. Magie je zde spíše pomálu, ačkoliv se do příběhu vkrádá postupně víc a víc. V mnoha ohledech lze ale Hru o trůny a navazující knihy brát téměř jako historické romány - jsou koneckonců inspirovány Válkou růží. Ale nemyslete si, že když víte, jak to s těmi trnitými kytičkami bylo, umožní vám to předvídat všechny zvraty a zákruty tohoto příběhu. Právě naopak - George R. R. Martin si zjevně vybral fantasy právě proto, abychom dopředu nevěděli, co se bude dít, a on nás tak mohl neustále překvapovat. Překlad byl načepován ze spíše slabšího soudku, ale síla vyprávění je taková, že se v ní některé nepovedenosti a neobratnosti snadno ztratí. A za některé originální termíny lze překladatelku pouze pochválit: například za zlovlka (direwolf) nebo za čarostrom (weirwood). O televizoraci současného světa žel hodně vypovídá i to, že před natočením seriálu inspirovaného knihou to se Hrou o trůny byl ochoten zkusit málokdo; nic nepomáhala doporučení a vysoká hodnocení těch, kdo ji četli. A dnes? Písn ledu a ohně se žene po žebříku popularity vzhůru jako babka prchající před vilným pitbulem. Nu což. Doporučuji fanouškovské stránky www.icefire.cz, ale nejlépe až po dočtení všech dosud vydaných knih.