Studnička: Horory s TGM

Zpočátku jsem k této povídkové knize přistupovala s opatrnou nedůvěrou. Ta byla ale záhy vystřídána zvědavostí a zájmem. Je to příjemná směs odkazující na různé typy hororu, různé styly. Celou sbírku rámují povídky v čapkovském duchu. A pak už dočkáte mnohých námětů a postav. Tichá noc odehrávající se na Štědrý den v domácnosti Čapků, no ano těch Čapků, je plná tajemna a poetiky, tak jak to Karel Čapek měl ve svých povídkách. Zato Odemčeno je drsný horor, kde se prolíná děsivý zážitek z dětství a nová realita. Prostě nestrkejte nos, kam nemáte, i když je odemčeno! Narušitel se točí kolem starého dobrého UFO na obou hranicích železné opony s překvapivou pointou. Ale taková už byla doba. Přesně ve švejkovském duchu se nese krátká hříčka Osudy dobrého kultisty Švejka. Pobavila mě náramně. Sci-fi Nenávist je dobrodružná záležitost plná akce. AI je holt stvořena k našemu obrazu, jak to asi může skočit? Viděli jste mě? je taková městská legenda. Ostatně sklepy a podzemí jsou vděčné zázemí hororových příběhů... No představa známých postav z našeho kulturního prostředí v povídce Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, teda spíš, co se s nimi děje, byla fakt vtipná. Takže máte možnost užít si interview s jedním z veteránů válek se zombiemi. Hrozny jsou parádní živočišná povídka v žánru folk horor, o kterém jsem netušila, že existuje. Příroda, krajina, zvyky starší než si umíme představit dělají divy. Prostě kopec bere, kopec dává. Vesmír z druhé kapsy je hravá povídka díky těm čapkovským odkazům. No uznejte, ochuzený krakatit! Povídka Na dně má skvělou klaustrofobickou atmosféru. Ponor do Hranické propasti je ponor do vlastního svědomí. Na počátku byla tma je dobře vypointovaná variace na vysílání sond nesoucích poselství o civilizaci do vesmíru. Spis 07-c/1921 zaznamenává z několika pohledů výpravu legionářské jednotky do Tater, aby odhalila zničení vesnice Čortvica. Nomen omen. Jak jsem se ženil je přesně ve stylu Šimka a Grossmanna. "... kdo nevidí ve tmě, nepatří na vrchol potravního řetězce..." A Příjemně hororový nádech vše završí společným dobrodružstvím Karla Čapka a inspektora Bouše. Každá povídka má svůj dovětek, který je zároveň úvodem k povídce následující. Každá povídka má svého ilustrátora nebo ilustrátorku a vůbec celá kniha je graficky vymazlená. Barva stránek je standardně bílá, aby tu a tam dle kontextu byla vystřídána černou, červenou nebo růžovou. Tak jsem se střídavě bavila, chechtala, usmívala a bála. Za mě povedený počin a doporučuji k přečtení.

Některé povídky slabší, většina z nich jsou ale velmi dobré až skvělé. Oceňuji krásné grafické zpracování. 80%