Dva divoši

Řekla bych, že tato kniha je určená primárně pro chlapce, případně i děvčata s duší dobrodruha ;-). Mně se dostala do rukou až nyní, kdy už dávno nejsem v tom správném věku. Ale jsem si naprosto jistá, že jako dítě bych ji doslova hltala :-). Nyní mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhů Yana a Sama dokázala ponořit tak, jak by si zasloužily. Ale nakonec se mi kniha začala líbit a po určité době jsem byla dokonce doslova nadšená ;-). Nebudu popisovat, o co tam přesně jde, protože tam toho oba kluci zažili celou řadu a navíc bych musela spoilerovat, což tedy nechci ;-). Ale úplně nejvíc mne uchvátily příběhy, ve kterých vystupovala zvířata. Například když kočka jako každá správná matka chrání i za cenu vlastního života svoje mláďata před skunkem, nebo když se ujme malých osiřelých veverek. Přestože zrovna tohle neskončí dobře - navzdory tomu, že se kočka o sirotky stará opravdu vzorně... Mne na knize asi nejvíc zaujal způsob života v tehdejší době, kdy děti musely vykonávat různé práce na farmě, bez ohledu na to, zda se jim to líbilo nebo ne. Dnešní děti to mají o dost jednodušší a zároveň je jejich dětství bohužel oproštěné od těchto nádherných dobrodružství, což je velká škoda. Vždyť kdo z nás by nechtěl (aspoň na chvíli) žít také v přírodě, učit se zajímavé věci a blíže tak poznat zvyky indiánských obyvatel? Já tedy určitě ano, i když už mi v tomhle ohledu dávno ujel vlak :-))). I přes počáteční potíže, o kterých jsem psala výše, knihu hodnotím plným počtem. Je totiž úplně jiná než jiné v tomto žánru, ale zároveň originální a jedním slovem prostě skvělá ;-).

Četl jsem to jako kluk a zničil doma spoustu věcí, když jsem sháněl suroviny na výrobu mokasínů, luku, čelenky, bubnu a všeho, co je v té knížce popsáno. Přece jenom kravskou kůži a podobně jsme doma neměli :-). Teď už nic neničím, ale jednou za čas si knížku přečtu znovu. Dal bych ji jako povinou četbu všem klukům od šesti do stopadesáti let. Díky pane Setone, za kus krásného dětství.