Lidé přicházejí, pachtí se a odcházejí, ale domy zůstávají. A naděje s nimi. Barokní dům v Dolní ulici kousíček pod náměstím se ujal role vypravěče ságy o nenápadných velikánech, kteří zvelebovali bramborářské maloměsto uprostřed Česka. Za tři staletí jeho bytelné zdi ubytovaly řadu živnostníků, s nimiž sdílely chvíle štěstí i hořké tragédie. Ve 20. letech 20. století ho zakoupil podnikavec Vlkovský a zřídil si tu hokynářství vyhledávané zákazníky ze širokého okolí. Jenže jeho blízcí a známí z Brodu nežijí na ostrově mimo dosah škodolibé historie a nejsou imunní vůči zlým jazykům, kterých je všude jako vos. A když se po válce vyrojí i samozvaní hlasatelé pokroku, čeká znárodněný obchod U Vlků přežívání v socialistickém komunálu, kdy je údajně všechno všech a zítřky jsou tak světlé, až občané klopí zrak k zemi. Naděje přesto umírá poslední. Když od restituovaného domu štafetu líčení převezme nejmladší generace a převede ho do vírů 21. století, potvrdí se, že solí této země nejsou velkohubé fráze, nýbrž jedině přičinliví lidé. „Román o domě, který pamatuje velké dějiny, a o lidech, kteří s nimi museli žít.“ – H7O – vzorec pro literaturu. „Svižně popsané osudy obyvatel malého města (…). Pestrý příběh vytváří mozaiku postav a událostí, které nezvykle vypráví starý dům stojící nedaleko náměstí.“ – Alena Mornštajnová. My domy máme okna a těmi pozorujeme, co se kolem nás děje, někdy se mračíme a jindy usmíváme. A máme dveře a vy jimi vcházíte dovnitř do vlastních i cizích životů. (…) A máme i zvláštní schopnost, o níž lidé nevědí. Jakmile dovnitř vejde někdo nemocný nebo nešťastný, poznáme to. V nejskrytějším koutě nám z toho začne praskat zeď nebo bujet plíseň, ale toho si nikdo nevšimne a my těm nešťastníkům nemůžeme nijak pomoct, jen si přejeme, aby se všechno dalo zase do pořádku. Ale to se bohužel vždycky nepodaří. – ukázka z textu