Druhý dech

Adolf Majer se vzpamatovává z krachu manželství s influencerkou Johanou. Ani v práci to není zrovna nejlepší. Se svým kamarádem a šéfem v jednom přijímají nabídku konkurzu jedné firmy vyrábějící čističky vzduchu. Přijíždí do České Kanady k třeboňským rybníkům k temným lesům. Ředitel Švejk a nová grafička Julie. V hotelu mají bohatý program, firem usilující o zakázku je jen pět. Dokáží vymyslet ten nejlepší reklamní slogan? Švejk se vyrovnává se smrtí svého přítele, Adolf s rozchodem a Julie s malým sebevědomím. Do půlky jsem pořád čekala, co se bude dít, aby mě mrazilo. Zajímavé byla i instagramová práce Johany a situace, které to nutně do života přináší i partnerovi známé osobnosti. Od půlky se to rozjelo a o mrazení nebyla nouze. Každá z postav prožívala pěkný horor. A s některými věcmi tedy sama nevím jak naložit. Totiž asi jsem je pochopila správně, jedna příhoda mi tím, jak skončila přišla málo pravděpodobná. Ale ptáte-li se, jestli mě kniha bavila číst? Tak ano. Závěr a hlavně doslov autora byl na jedničku. Bomba.

Je to debut. Je to dobrý debut, ale nejlepší kniha roku? Ani ne. Na to je tam moc dlouhý úvod o rozpadlém manželství, moc dlouhý úvod o naivní holčině, strašně moc popkulturních odkazů, vyvanulých jako deosprej z roku raz dva a strašně moc šroubovaný jazyk (nj, slogan není román). Za zápletku hvězda nahoru. A horor? Ne, není. Uvidíme, co příště, prostě škrtat, škrtat, škrtat. Přečíst. Škrtat.