Objednávka

Doba z druhé ruky

Recenze(405)

93 %

(405 Recenzí)

Jazyk

čeština

Četba z knihy oceněné Nobelovou cenou za literaturu za rok 2015. Text je mozaikou skutečných příběhů, které běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová sestavila z mnoha rozhovorů. Ženy vyprávějí o tom, jak věřily v sovětský komunistický systém, o tom, jak v něm žily, jak za něj bojovaly i jak v...
Četba z knihy oceněné Nobelovou cenou za literaturu za rok 2015. Text je mozaikou skutečných příběhů, které běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová sestavila z mnoha rozhovorů. Ženy vyprávějí o tom, jak věřily v sovětský komunistický systém, o tom, jak v něm žily, jak za něj bojovaly i jak v něm trpěly, i o tom,...
Četba z knihy oceněné Nobelovou cenou za literaturu za rok 2015. Text je mozaikou skutečných příběhů, které běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová sestavila z mnoha rozhovorů. Ženy vyprávějí o tom, jak věřily v sovětský komunistický systém, o tom, jak v něm žily, jak za něj bojovaly i jak v něm trpěly, i o tom, jaké zklamání jim často přinesla nová éra. Účinkují Hana Maciuchová, Helena Dvořáková, Vanda Hybnerová, Daniela Kolářová, Lenka Vlasáková, Apolena Veldová a Hana Kofránková. Rozhlasová nahrávka z roku 2016 v režii Aleše Vrzálka. Světlana Alexijevičová (1948) je rusky píšící běloruská spisovatelka, laureátka Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015. Je první běloruskou spisovatelkou, která cenu obdržela. Alexijevičová v roce 1972 vystudovala žurnalistiku, pak pracovala pro regionální noviny a také jako učitelka. Roku 1976 se stala dopisovatelkou minského literárního časopisu Neman. Jako novinářka dělala rozhovory s lidmi, kteří zažili druhou světovou válku, sovětskou intervenci v Afghánistánu nebo Černobylskou havárii. Po politickém pronásledování režimem prezidenta Alexandra Lukašenka opustila v roce 2000 Bělorusko a její díla v zemi nejsou vydávána. Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se opět vrátila do Minsku. Knihy popisují osudy jednotlivce v sovětském a postsovětském období formou literární kroniky a zároveň koláží rozhovorů. Balancují mezi beletrií a dokumentem. Její tvorba je ovlivněna běloruským spisovatelem Alěsem Adamovičem (1927–1994), který napsal, že jediný způsob, jak popsat hrůzy 20. století není psaní beletrie, ale dokumentace výpovědi svědků.

Audiokniha

rok vydání 2017

Omlouváme se, prodej již byl ukončen. Podívejte se níže na dostupné varianty nebo přejděte na celou naší nabídku.

Podrobnosti

  • Nakladatel

  • Kategorie

  • Věkový limit

    • 0
  • Jazyk

    • čeština
  • Délka

    • 4 hodiny 12 minut
  • Ean mp3

    • 8590236095021

Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu

Ve spolupráci s Databazeknih.cz

93%

(405 Hodnocení)

Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz 

Populární hodnocení

17.4.2018

25

Člověk, který v komunismu nějaká ta léta prožil, si myslí, že toho o komunistickém režimu, i tom sovětském, už něco ví. Světlana Alexijevičová mi ale opět rozšířila obzory. Hrůzná kniha. První svého druhu, co jsem četla, vzhledem k desítkám zaznamenaných výpovědí o desítkách hrůzných životních osudů. Jako kdyby se někdo prošel nacistickým pracovním táborem a jednoho po druhém se vyptal na jeho...
Člověk, který v komunismu nějaká ta léta prožil, si myslí, že toho o komunistickém režimu, i tom sovětském, už něco ví. Světlana Alexijevičová mi ale opět rozšířila...
Člověk, který v komunismu nějaká ta léta prožil, si myslí, že toho o komunistickém režimu, i tom sovětském, už něco ví. Světlana Alexijevičová mi ale opět rozšířila obzory. Hrůzná kniha. První svého druhu, co jsem četla, vzhledem k desítkám zaznamenaných výpovědí o desítkách hrůzných životních osudů. Jako kdyby se někdo prošel nacistickým pracovním táborem a jednoho po druhém se vyptal na jeho život/neživot. Když jsem knihu četla, nemohla jsem ji odložit. A když už jsem ji odložila, nebyla jsem s to ji znovu otevřít a znovu se ponořit do té koncentrované spousty smutku a bolesti, ztracených nadějí, iluzí a životů. A tak jsem v mezičase přečetla řadu dalších knih... Než jsem Dobu z druhé ruky přečetla, z ruského východu mi imponovali jedině snad ruští hudební skladatelé, spisovatelé a básníci. I když povinná literatura k tomu zrovna nepřispívala. Z reálií dnešního Ruska člověk ledasco ví i tuší. Žijeme ve světě médií. Alexijevičová mi ale pootevřela okno, okýnko do duše dnešního ruského člověka. Nemluvím o pochopení a libosti či nelibosti. Ale o tak trochu lepším porozumění toho, kdo byl (a stále svým způsobem je) "homo sovieticus", kdo je ruský člověk, kde si stál (a stále stojí) v ruské společnosti Tádžik, Armén, Ázerbájdžánec či Čečenec. Dílo Alexijevičové netřeba analyzovat. Shromážděním desítek výpovědí předložila neobyčejně pochmurnou a hlubokou analýzou ruské společnosti samu o sobě... Jen se obávám, že tito lidé ještě dlouho nebudou mít svou vysněnou budoucnost. "Proč jsme dosud neodsoudili Stalina? To bychom museli odsoudit i své příbuzné a známé." "Tohle je štěstí? Salám a banány. Místo vlasti je tu velkej supermarket." "Svoboda je žít tak, abyste o svobodě nemuseli přemýšlet." "Rusko potřebuje pevnou ruku... Sláva velkému Stalinovi." "Ruský člověk svobodě nerozumí. Potřebuje bič a karabáč..." "Dříve vraždil Stalin, teď tu máme bandity. To je svoboda?"
Číst více Číst více
27.5.2015

24

Není to tak dávno, co jsem s kolegou vedl debatu o tom, zda je nutno historii vykládat stroze, pouze s pomocí daných faktů a dobových záznamů, anebo zda je relevantní (a potřebné) používat i vzpomínky jednotlivců, jakousi osobnostní historii a vytvářet tak pestrou mozaiku té které doby. Shodli jsme se na tom, že výklad musí vycházet z kontextu toho, pro koho je materiál připravován (což v překladu...
Není to tak dávno, co jsem s kolegou vedl debatu o tom, zda je nutno historii vykládat stroze, pouze s pomocí daných faktů a dobových záznamů, anebo zda je...
Není to tak dávno, co jsem s kolegou vedl debatu o tom, zda je nutno historii vykládat stroze, pouze s pomocí daných faktů a dobových záznamů, anebo zda je relevantní (a potřebné) používat i vzpomínky jednotlivců, jakousi osobnostní historii a vytvářet tak pestrou mozaiku té které doby. Shodli jsme se na tom, že výklad musí vycházet z kontextu toho, pro koho je materiál připravován (což v překladu znamená, že jsme se pohádali jako koně a nikdo nevyhrál :-) Kniha Doba z druhé ruky je úžasnou ukázkou toho, jak historické události vnímá každý člověk úplně jinak, jak prožité hrůzy dokáže jednotlivec přetavit do neuvěřitelných konstrukcí, ze kterých tyran vyjde jako hrdina a naopak, jak osobní radosti i tragédie formují „osobnostní“ historii, která se zcela rozchází s holými fakty. Je důležité tyto hlasy slyšet. Je poučné nahlédnout do hlavy tomu či onomu a odkrýt jemné nuance života. A je rozhodně nezbytné tuto „paměť lidstva“ zaznamenat a šířit ať už pomocí knih, dokumentů, filmů či jen vyprávěním v hospodě. Kniha je to prostě úžasná, šokující, dojemná a tu a tam dokonce s nádechem grotesky. Holá historická fakta a události tu ožívají v desítkách podob. Prostě - theatrum mundi minoris...
Číst více Číst více

Verze vašeho prohlížeče je zastaralá!

a může vykazovat chyby v průběhu nákupu či v samotném zobrazení.
Pro nerušený nákup aktualizujte váš prohlížeč na nejnovější verzi nebo zvolte jiný prohlížeč.

Otevřít v Microsoft Edge Přesto pokračovat