Dívka, která upíjela měsíc

Zavděčit se dětským čtenářům není snadné, a podaří-li se tvůrci zaujmout jejich rodiče, je to vítězství dvojnásobné. A Kelly Barnhillová zvládla perfektně oboje, aniž by se u toho nějak zvlášť zapotila. Nedělá štráchy s dlouhým úvodem a jde rovnou na věc. Její hravá stylistika uhrane zároveň malebností i vtipem, přitom vůbec nejde o zábavný román. Témata, jež si totiž příběh bere na paškál, nejsou rozhodně jednoduchá. Lépe řečeno, mají tendenci se morálně zahalovat širším dobrem, přestože v jádru jde o jediné - ovládat a manipulovat. Někdy davy, jindy jedince. Má to v sobě kus mistrovství Lois Lowryové, jen tónina není tak depresivní a děj více pracuje s fantaskními motivy. A ačkoli se zápletka zpočátku odvíjí takřka pohádkově, události brzy naberou temnější odstín. Naštěstí dvojice magických bytostí udržuje diváky v dobré náladě a tvůrčí invence vede vyprávění zdárně k napínavému konci. Je to krásné čtení, prosté a srozumitelné, nehrající si na víc, než čím je - dospělou pohádkou.

Zajímavý a originální pohádkový příběh, který ocení i dospělí. Psaná zvláštně poeticky.